Babička a já jsme přemýšlely, jaké zvířátko mi koupit, pak jsem se podívala na babiččina kocoura Edu a řekla jsem: “Babi, já bych chtěla kočku.“ Babička řekla: „Dobře, zrovna znám pána, který nabízí malé kočičky.“ 

A tak jsme jely k pánovi. Ten řekl, že má tři kočičky. Jedna běhá někde venku, tak nám zatím ukazoval ostatní kočky. Začal u jedné, která se mi moc nelíbila. To byl dvoubarevný kocour. Potom vzal další, to byla krásná bílá kočka. Potom vzal  třetí to byl krásný trojbarevný kocourek. Pak přiběhla ta poslední a ta se mi líbila strašně moc.

Pán říkal, že ta je poslední a je to čtyřbarevná kočka. Nejvíc se mi líbila ta čtyřbarevná. Pán mi jí dal a řekl: „Tak si ji vezmi a dobře se oni starej.“ Tak jsem jí dala do tašky a sedla jsem si do auta. Dojely jsme před obchod a babička odešla, já jsem otevřela tašku a podívala jsem se na kočku a dala jsem jí jméno Míca. 

Mícu jsme dovezly domů. Míca se nejdřív rozhlížela, pak jsem jí dala večeři, ukázala, kde má pelíšek a šla jsem domů. Druhý den jsem zavolala: “Míco, pojď se nasnídat.“ Míca nikde, volala jsem, ale marně. Tak jsem se šla podívat po okolí, jestli někde není a v tom slyším lehounké mňoukání. Míca uvízla v díře.Tak jsem jí vytáhla a řekla: “Míco, takhle se nesmíš toulat!“ Dala jsem jí jídlo a šla domů.

Čas plynul, Míce už byly dva roky, bylo léto a my jsme odjeli na dovolenou, o Mícu se starala teta. Míca byla tlustá, vypadala jako by čekala malé kočičky a taky, že čekala. 

Míce se narodili čtyři kočičky. S mým bratrem jsme jim dali jména Šmudla, Felix, Garfield a Vlčína. Tři kočky jsme rozdali, ale zbyl nám Šmudla, kterého jsme si nechali. Šmudla začal růst a Míca se bála, že Šmudla bude silnější než ona. Pořád mu dávala pohlavky, nakonec si zvykli. Míce už jsou čtyři roky, ale na zážitky, co jsem s ní prožila, nikdy nezapomenu.