Každý den vstanu a můj pes Ajka je vedle mne a dívá se na mne smutnýma očima. Tak jo, Ajko, řeknu. A jdu jí nasypat granule do misky a nalít jí vodu do misky. Převléknu se, posnídám. A Ajka už je tady. (Ajka je štěně bígla)

Umyjeme náčiní. Mamka s taťkou jsou v práci. Je 17. srpna a po dovolené v Itálii můžu už jen vzpomínat . Na to teplo. Tady v Čechách je chladno. Vezmu si mikinu a běžíme ven na zahradu a pak před dům a ke koním.

Máme dva koně: Lauru a Bena. Laura je klisna Arabského plnokrevníka, Ben je hříbě Laury, je mu půl roku. Oba dva jsou čistě bílí, ale Ben má hnědé srdce na boku.

Musím je každý den, když jsou naši v práci, obstarat. Dám jim vodu, jídlo a vyměním podestýlku. Není to těžké, zabere mi to asi půl hodinu, když se nezdržuji. Pak si vezmu kolo a jedu do obchodu. Ajku si dám do košíku a jedem. Musím jezdit pomalu kvůli Ajce.

A jsme u obchodu. Ajka jde se mnou... Prosím jeden chleba, máslo a šunku a tři rohlíky, řeknu. 96 korun, řekne prodavačka Hanka, kterou dobře znám. Na Naty, tady máš lízátko. Poděkuji.

Naložím nákup, Ajdu dám do košíku a jedeme. Za deset minut jsme doma. Dám babičce nákup. Ona se zeptá, máš všechno udělané? Odpovím: Ano.

Ajka si lehla do křesla a usnula. Najednou zazvoní zvonek: crrrr, crrrr. Jdu se podívat, kdo to je. A je tam Nikolka, Nela a Danek. Ptají se: Můžeš jít ven? Babička stojí vedle mne a kývne hlavou, tak běžím za novým dobrodružstvím.