Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Moje nejhorší období

    Mě, jako mnohé z vás, potkalo neštěstí. Byla jsem hrozně nešťastná, smutná, ale nakonec to všechno dobře dopadlo.

    Díky bohatému prosklení v obývacím patře neztrácí rodina kontakt s okolní zahradou., © Stijn Bollaert

    Byl zcela normální den jako vždy. Přišla jsem domů a šla si udělat domácí úkol. Táta byl doma, máma přišla domů, mohlo být tak půl páté. Zavolali si nás s bráchou, že nám chtějí něco říct. Máma nám řekla, ať se posadíme. S tátou se chovali divně. Pořád spolu rozvážně mluvili a když přišla mamka domů, ani si nedali pusu.

    Táta začal: ,,Někdy u lidí vztah nevyjde, ale to je zcela normální. Teď už se to stává zcela běžně". Pak mamka řekla, že ani jim to nevyšlo a že se budou rozvádět.

    Začala jsem brečet, bylo mi to hrozně líto. Taky nám rodiče řekli, že se já s mámou a bráchou odstěhujeme. Sice do stejného města, ale přece jen odstěhujeme.

    Byla jsem hrozně moc smutná. Byl už večer, hodně mě z toho brečení bolela hlava a tak jsem si šla lehnout. O něco později za námi znovu přišli. Oznámili nám, že se nebudeme stěhovat o kus dál, ale až do Kutné Hory. Prý by to tak bylo lepší. Brácha by tam šel na Gymnázium a já pak za ním, do té doby bych chodila na normální základní školu.

    Bylo to snad to nejhorší, co mě mohlo potkat. Zanedlouho si mamka našla přítele. Byl fajn, ale ne jako táta. Mámin přítel jezdil všude s námi jako táta, třeba k babičce. Tohle období pro mě bylo nejhorší v životě. Vůbec jsem se nechtěla stěhovat, chtěla jsem být jen u táty. Máma na mě byla hrozně hodná, asi proto, aby nám vynahradila, že už nebudeme všichni spolu jako šťastná rodina.

    Jeli jsme do největšího Aqua parku v Česku. Přišly Vánoce. Slavili jsme je všichni spolu, já, táta, brácha a máma. Ovšem nebylo to jako dřív. Bylo to poznat na těch Vánocích. Rodiče se vůbec nehádali, ani nevím, čím to bylo.

    Byl leden. Zbývalo ještě šest měsíců. Chtěla jsem bydlet u táty, ale nešlo to. Uplynuly dva roky a nyní sedím šťastně u stolu a píši tento článek. Rodiče se usmířili a žijí spolu. Já jsem šťastná, že jsme se neodstěhovali a nepotkalo mě to, co mnohé z vás.

    Pokud se vaši rodiče rozcházejí, držím vám palce, aby to vše dobře dopadlo.

    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuze

    Diskuze k článku  (10)

    Příspěvek z 14. ledna 2014 v 17:41.
    irisinka8 v něm napsala:

    gtfff

    ty jo tak to máš velký štěstí.já bych to nepřežila kdyby se moji rodiče rozváděly.asi bych šla bydlet k babičce protože bych nevěděla u koho mám bydlet

    Příspěvek z 5. ledna 2014 ve 14:13.
    Trecool v něm napsala:

    Reakce na želvičkaA17:

    Vždyť to dopadlo dobře

    Příspěvek z 5. ledna 2014 ve 14:12.
    Trecool v něm napsala:

    tak to máš štěstí:-)

    To máš tedy velké štěstí a ze začátku to vypadalo tak smutně:-)