Alíkovina

Moje nejoblíbenější kniha

vydáno  •  Knihy
Chci se s vámi podělit o mou nejoblíbenější knihu.

Moje nejoblíbenější kniha se jmenuje Volání sirény. Napsala jí Michaela Burdová.

Kniha je o dívce jménem Larissa. Je to siréna - bytost, která může mít dvě podoby: Lidskou, v té podobě je neuvěřitelně krásná, a nebo jako žena s rybím ostnatým ocasem, což je jejich pravá podoba. Mohou žít v moři i na pevnině. Sirény musejí zabíjet muže. Nutí je k tomu moře. Larissa je však jiná než všechny ostatní sirény. Muže zabíjet nechce. A proto vyhledá černomága jménem Liam. Slíbil jí že, když si ji vezme, vykoná rituál, po kterém Larissu moře přestane nutit zabíjet muže. Liam bydlí ve velikém domě s Larissou. Do toho domu se vrátil Liamův bratr Deren. Sirény nemají city, ale Larissa se do něj zamiluje. Ona city má.

Jednou po boji s jedním pánem Deren umírá a Larissa mu věnuje z lásky svou nesmrtelnost. Kvůli tomu začne Liam Larissu a Derena podezřívat. Kvůli tomu Liam zabije Larissinu kamarádku a řekne Larisse, že ten rituál si vymyslel. Larissa to nevydrží a Liama zabije. Hned po tom, co ho zabije piíjde do pokoje Deren. Oba půjdou k moři. Deren je na Larissu naštvaný. Přijde tam stopař a Larissu odnese. Deren i když Larissu pořád miluje a ví, že ji stopař zabije, neudělá nic. Stopař, bytost co zabíjí sirény.

Takto skončí první díl. V druhem díle: Deren se odstěhuje. Deren si myslí, že Larissa je mrtvá a zamiluje se do Noel. Potom Larisu potká, ale ta se mu za to bude chtít pomstít. Ale dopadne to tak, že se zase dají dohromady.

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 13. února 2016 ve 22:24.
Norrora v něm napsal:

1. Je to mírně zmatené. Nebylo by příště lepší rozepsat se o postavách, než vyprávět celý děj? Přestože jsem měla tu (ne)čest knihu rozečíst, ve tvém textu jsem se trochu ztrácela. Přesto je to mnohem lepší než jiné místní pokusy o recenzi. 25
2. (Tato poznámka se vůbec netýká tvého psaní.) Burdová slábne. Kdysi jsem od ní četla Poselství jednorožců. To jsem zrovna chodila do druhé třídy a nevšímala jsem si té pseudoromantické stránky věci. Křišťály moci jsem ani neměla sílu dočíst. Ze setrvačnosti jsem si v knihovně půjčila i Syna pekel. Ne, díky, vlkodlačí erotika není to, po čem pátrám při hledání dobré knihy. A Siréna? Burdová se buď snaží přizpůsobit čtenářstvu, nebo objevila "svůj pravý potenciál". Tak či onak, nedivila bych se, kdyby jednou skončila u psaní fantasy Harlekýnek...