Alíkovina

Moje první láska a stěhování

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Znali jsme se už delší dobu, ale vůbec jsme si toho druhého nevšímali. Pak jsem ale našla odvahu a napsala jsem mu.

Ilustrační snímek, © Profimedia.cz

Byly to normální chaty. Ahoj, jak se máš... Ale pak se to stalo. Bylo to samé: Mám tě rád/a, chybíš mi, a to jsme spolu ani nechodili.

Později jsem letěla na dovolenou do Egypta a naše korespondence stále okračovala. Když jsem se vrátila, asi po týdnu jsme spolu začali chodit. Byl to nepopsatelný pocit. 

Uběhl asi rok a 4 měsíce a pořád to byla ta láska, s kterou jsme začínali. Ale pak najednou: Stěhování.

Nemohla jsem tomu uvěřit, nedokázala jsem si představit nevídat ho každý den. Jsou to dva týdny, co už bydlím jinde. Pořád to spolu nějak zvládáme, ale není to ono. Bez něj to nedávám, mám problémy ve škole, nic mi nejde, brečím, nemůžu ani pořádně spát. Prostě děs.

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 18. července 2015 ve 20:19.
Jinotajka v něm napsala:

Hmm...

To je mi líto.

Příspěvek z 11. července 2015 v 10:57.
Nikolka-Nikolka-Nikolka v něm napsala:

JSI CHUDÁK

chudáku