Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Moje psí cesta

    vydáno  •  zvířata

    Jak jsem se vlastně dostala k pejskům? Co pro mě pejsci udělali? Kdo mě k nim dovedl? Tak to ti prozradí tento příběh.

    Benji..., © Zobí

    Jsem Zobí, ale moje jméno je Zuzka. Pejsci jsou pro mě úžasná zvířátka, a tak se pojď podívat, jak jsem se k nim dostala.

    Jednou v zimě, kdy začal náš příběh a mně bylo půl roku, si teta domů dovezla štěňátko. Byla to malá černá kulička, která vydávala zajímavé zvuky – trpasličí pinč Eddie. Hned od prvního setkání jsme byli sehraná dvojka. Z vyprávění maminky jsem zjistila, že u nás teta byla skoro každý den, a tak jsme se s Eddym mohli poznávat víc. Mezi náš rituál patřilo například to, že jsem lezla po čtyřech a on mi čuchal k plínce. Nevím, co mu tam tak vonělo, ale evidentně nás to bavilo, protože jsme to dělali vždy, když jsme se viděli.

    Když mi byly čtyři roky, tak jsem ho šla poprvé vyvenčit, a to bylo teprve dobrodružství. Teta totiž bydlela v bytě. Takže jsem si nejdřív musela zavolat výtah do pátého patra. Když konečně výtah přijel, tak jsem do něj musela nastoupit a zmáčknout to tlačítko, které mě dovezlo dolů ke dveřím. To se povedlo, a tak jsem se mohla vydat na dobrodružství s Eddym.

    Vylezla jsem před panelák a šla na nejbližší trávu do okolí dvou až tří metrů. „Už je asi Eddy vyvenčený,“ řekla jsem si a šla zpět. Musela jsem zazvonit na zvonek, aby mi teta otevřela. Pak zas výtahem nahoru. Odpoledne jsem šla s tetou ještě jednou venčit a udělaly jsme si pěknou procházku. Ten večer jsem u nich i spala, takže jsem se šla vykoupat a do postele. Najednou jsem uslyšela, jak se mi do ní někdo škrábe. Byl to Eddy, pomohla jsem mu nahoru a on mi na oplátku lízal pod peřinou nohy (to mimochodem dělá doteď).

    Taky se v tu dobu našim známým narodila štěňata. Měli bernskou salašnickou fenku Sáru, která měla ta štěňata. Jedno si nechali, a to byl Max. Za mě to bylo takové první štěně, které si pamatuju. Vím, že bylo hodně chlupaté a strašně roztomilé. Jezdila jsem s nimi na cvičák dívat se na pejsky a bylo to hrozně super.

    Teď se přesuneme do doby, kdy mi bylo šest let. Sára dostala ve svých sedmi letech rakovinu a umřela. Ale tenhle rok měl pro mě taky jiný velký význam. Naše sousedka dostala od jedné paní trpasličího pinče Lili. To byl ten nejhodnější pejsek, kterého jsem poznala. Lili sice utíkala, ale byla dokonalá. Jenže paní sousedka už měla pejska, který se jmenoval Sparky. A tak se to stalo a Sparkymu a Lili se narodila štěňátka. Byla čtyři – tři kluci a jedna holka. Nejstarší kluk se jmenoval Lacky. Ten druhý jméno neměl. Pak se narodila fenka, ta se jmenovala Ťapka. A poslední, nejmladší, byl Benji.

    My jsme od první chvíle hned věděli, že si budeme brát Benjiho. Pořád spal, ale byl moc roztomilý. Dokonce k nám utíkal na zahradu, a tak jsme museli zadělat branku. Nastal den D a všichni si šli pro štěňata. Nejstaršího Lackyho si vzala moje doteď nejlepší kamarádka. Fenku Ťapku si vzali sousedi nad námi, dalšího pejska si vzali do vedlejší vesnice a posledního Benjiho jsme si brali my. Ale když jsme si pro něj šli, tak mě Sparky z neznámého důvodu kousnul. Takže jsme museli jet do nemocnice. Tam mi to sešili a byla jsem s tím dva týdny doma. Pak už jsme si Benjiho vzali. Od malinka jsem tak nějak věděla, jak pejska cvičit. Takže sedni i lehni jsem ho naučila rychle.

    Benji se svým nejoblíbenějším ovocem

    Asi za dva roky umřel Benjiho tatínek Sparky a hned na to i Benjiho maminka Lili. Potom i jeho další dva sourozenci.

    Musím ale zmínit, že jeden pejsek mi udělal v hlavě hodně jasno a naučil mě toho opravdu hodně. Jak umřela Sára, tak si teta pořídila nového pejska, Roxi – fenku kavalír King Charles španěla. Začala jsem ji cvičit a doteď s ní občas zajdu na cvičák.

    Jedna věc mě v psím světě hodně poznamenala. Když jsme šli s Benjim na procházku, v lese na nás vyběhl pitbul a Benyho ošklivě pokousal. Od té doby měl v sobě jakýsi blok. A ten jsme se postupem let oba snažili spravit a začali důvěřovat cizím psům.

    V mých deseti letech jsem se naplno vrhla do výcviku a za tu dobu jsem nasbírala nespočet zkušeností ze seminářů a webinářů, cvičáků atd. Dokonce jsem se s Benym vydala v roce 2020 na první soutěž a teď děláme ukázky psích triků.

    Nikdy nebudu litovat toho, že jsem se na tuhle cestu dala. Díky, Benji. $>$>

    Benji na výletě

    Autorka: (13 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 22. ledna v 8:59.
    Zobí v něm napsala:

    Všem vám moc děkuju$>

    Příspěvek z 22. ledna v 8:31.
    Lassie v něm napsala:

    To je tak milý článek. Úplně zahrál u srdce$>

    Příspěvek z 22. ledna v 7:33.
    Morče3000 v něm napsala:

    Dojemný článek pět tlapek