Je středeční ráno a já právě vstávám. „Hurá je konečně středa!“ Uvědomím si. Rychle se nasnídám, obleču se a pak hurá do školy. Tramvaj je jako vždy nacpaná až po vrch. Konečně vystoupím a rozhodnu se jít dnes pěšky.
Cestou potkám Timona, chvíli si povídáme ale pak si všimnu velkého kontejneru spíše klece na papír, který stojí vedle 2. stupně našich úhlavních nepřátel Křídlovičáků. Jejich škola je větší než naše a třetí nejlepší v republice ale naštěstí ta naše je na tom lépe což Křídlovičákům nezabrání soupeření s námi, stejně vždy vyhrajeme „Hej Timone co se mrknout co mají v té kleci na odpad?“ „Ty mi snad čteš myšlenky“ odpoví Timon a plíží se ke kleci. Za chvíli k němu dojdu „Našel jsi něco?“ Zeptám se. „Jo našel, dívej“ řekl a strčil mi před obličej učebnici chemie pro osmý ročník ZŠ. Zasměji se „Čemu se směješ?“ Zeptá se Timon. „My máme všechny učebnice pro gymnázia a oni jen pro základky a pak se diví, že vyhráváme“ odpovím. „No jo, ale mohlo by se nám to hodit na pokusy. Nebo zvládneš vymyslet nějaké další?“ „Ne“ odpovím „Jsou tu dva druhy. Každý si vezmeme od každého jednu a o velké přestávce to ukážeme Lukášovi.“ „Dobře.“ řekne Timon a popadne dvě učebnice stejně jako já. Rychle si je strčíme do tašek a utíkáme pryč.
Škola nám začíná už v 7:55. Naštěstí když jsme přišli, bylo teprve 7:43 přijdu ke skříňce. Odemknu. Sundám si kabát. Přezuji se.Zamknu. A teď honem do mojí třídy, do třetího „zeleného“ patra. Ve třídě najdu Lukáše a hned mu řeknu: „Našli jsme s Timonem něco zajímavého, o velké ti to ukážeme.“ Hodiny ukáží 7:55 a zazvoní na Matiku. Uřícená třídní se vrhne do třídy a řekne „Vůbec mne nepotěšilo vaše chování“ „Ajaj.“ zašeptám k Lukášovi, který už o našem raním dobrodružstvím ví. „Jak na to mohla přijít tak rychle?“ „Tak. Kdo z vás včera odpoledne odpaloval ve vestibulu školy rachejtle?“ Zeptá se. Timon, Šimon, Albert, Matteo a Martin zvednou ruku „ A kdo ty rachejtle přinesl?“ Zeptá se třídní. Teď už je zdvihnutá jen Šimonova ruka. Třídní dál hubuje, ale já už si toho nevšímám a potichu se bavím s Paulou. Diskuze o tom jestli se smí ve vestibulu školy používat rachejtle zabrala celou hodin,u takže z toho byl aspoň užitek. Čeština proběhla bez větších potíží, jen byl celkem srandovní pohled na kulhající češtinářku v červených kovbojských botách.
Velká přestávka. Prvně než jsem ukázala Lukášovi chemii,.která byla čerstvě kradená jsem se šla podívat do čtvrtého „modrého“ patra na nástěnku s vytisklou tabulkou úspěšných řešitelů školní vědomostní soutěže a novým úkolem. Prvně jsem se podívala na tabulku. Už zase jsem se dělila o první místo s Albertovým bratrem, který je v devítce! Nový úkol byl krátký a naštěstí jsem si vzala papírek a tužku. Napsala jsem odpověď, hodila ji do krabičky a šla dolů. Ukázala Lukášovi chemii a vzala jsem si věci a přestěhovala jsem se na přírodopis.
Ve vitrínách přibylo vycpané kopyto. Fuj. Zazvonilo a Lukáš mi vrátil učebnici chemie. Do třídy vešla ředitelka a hned vyzkoušela třídního trapáka Alexandru, které hrozí vyloučení ze školy. Řiditelka se jí zeptala na pár otázek a pak pronesla „Sašo za pět. Teď vám všem nadiktuji známky z přírodopisu za pololetí a slovní hodnocení“ „ Ajaj“ zašeptám jen a poslouchám jak ředitelka odříkává jména, známky a písmena až se dostane řada na mě „Tak Maruško mělo by to být 1-2 ale jelikož máš mimořádné znalosti z přírodopisu a velmi se o tento předmět zajímáš nebudu tě zkoušet a dám ti jedničku a áčko.“ „no jo no, to je to biologické praktikum“ zašeptám Paule „ Ale být Sašou tak se hanbou propadnu čtverka z češtiny a přírodopisu a 4-5 z matiky“ odpoví mi Paula.
Dvouhodinovka výtvarky se neobejde bez zpívání Jóžina z bažin a pískání učitelky. Informatika - test na hardware. Potom rychle ke skříňkám obléct se a ven, kde na mě čeká táta, který mě odveze na Bioskop neboli výše zmíněné biologické praktikum a cestou se zastavíme v tesco a koupíme si něco k jídlu. Pak stačí přejít vysutý most a dostanu se přímo ke vchodu Masarykovy university. Bohužel jdu pozdě, takže do laboratoře musím dojít sama jdu, jdu, jdu, otevřu dveře, jdu, jdu, jdu, otevřu další dveře, jdu, jdu, jdu, minu kavárnu na lávce, jdu, jdu, jdu uvidím fialovou 05 zabočím, sejdu dolů po schodech vejdu do laboratoře, omluvím se, že jdu pozdě, vezmu klíče od šatny, odemknu, převléknu se, zhasnu, zamknu, odevzdám klíč a sednu si vedle kamarádky,které v rychlosti povím, co se dnes stalo.
Otevřu pracovní sešitek a zrak mi spočine na libozómu-maskota bioskopu, který v jedné ruce drží nůž a v druhé rybu, všechno je mi jasné dnes budeme zase pitvat.
Pitvu vám tu rozepisovat nebudu, ale kdyby jste chtěli, můžete mi napsat do pošty, ráda vám to popíši. Díky za přečtení článku doufám, že se vám líbil.
