Alíkovina

Moje verše: Staré dobré pověsti

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Básničky
Rozhodla jsem se, že vymyslím pár básniček na téma českých pověstí. Posuďte sami, jak se mi zadařilo.

z filmu Kněžna Libuše, © Atypfilm

Kazi, Bivoj ( a divočák)

V dřevěné chaloupce u Kavčích hor,
bydlel náš hrdina silný jak Thor.
Špatné je, že v té chaloupce,
vyrůstal odmala bez otce.

Matka si z něho dělala srandu,
všechny možné práce dělal sám.
Raději by odjel někam na Ugandu,
než aby tohle snášel dál.

Osvobození pro něj bylo,
když ho jeho matka,
poslala koupit pivo.

Avšak jejich dům a ves,
dělil velký tmavý les.

Hned po překročení lesní hranice,
zkřížila mu cestu prasečí samice.

Bivoj byl tolik natěšen do obce,
že nevidíc prase,
do něj kop,
proto se rozhodl,
vynést ho do kopce,
a vykopat mu
skromný hrob.

Tím kopcem byl Vyšehrad,
a na něm krásná Kazi,
dívala se z oken snad,
jak tam Bivoj přichází.

Křikla na rodinu:
“Svině byla zabita,
připravte stůl na hostinu,
z vepře budou jelita.“

Bivojovi oznámila,
že za zabití kance,
budou míti krásnou svatbu,
bez zdlouhavého tance.


Libuše a Přemysl

Krok byl starý kníže,
vládce české říše,
s ženou svou měl dcery tři,
Kazi, Tetu a Libuši.

„Kterou z nich mám zvolit kněžnou,
Libuši, tu krásku něžnou?
Bylinkářku Tetu?
Nebo čilou Kazi?
Nemohu již déle čekat,
šediví mi vlasy.“

Nakonec zvolil nejmladší Libuši,
ta holka neměla chybu,
díky své kráse a klidu na duši,
získala si ohlas lidu.

Libuše byla dobrý vůdce,
národu dávala veškerou péči,
muži o ní však mluvili prudce,
pořád na ní měli nějaké řeči:

„Běda mužům, kterým žena vládne,
to bych radši dobrovolně šlápl na ty hrábě.“

Libuše nebyla vůbec ráda,
a proto řekla: „Nuže,
když se vám nelíbí moje vláda,
najdu si tedy muže.

Pošlu skupinu sluhů,
a bílého oře,
ti zastaví se u pluhu,
kde jistý oráč oře.“

Tak nezapomeňte, co říkám vám,
ten oráč bude můj muž a váš pán.“

Sluhové splnili jejího přání,
pak konala se svatba,
už nebyla kněžna, ale jen paní,
která má knížete ráda.

Teta a Alexandr
(Tento příběh jsem si vymyslela)

Poslední ze sester Teta,
vydala se do světa,
s chladnou hlavou a klidem,
pomáhat bude lidem.

Po roce jejího vandru,
potkala dívku Sandru,
a ta dívka Sandra,
měla bratra Alexandra.

Ač byl jindy zdravý sice,
před týdnem dostal neštovice.

Když zavedli Tetu do ložnice,
neštovic mu zmizla polovice,
a když políbila Alexandra,
nezbyla už vůbec žádná.

Tři sestry, tři bájné krásky,
pocítily kouzlo lásky.

(a na závěr něco pro kluky)


Horymír a Šemík

Byl jeden muž jménem Horymír,
co nepodporoval doly zlata,
kníže ho za to odsoudil,
čeká ho sekyra kata.

„Oddalte prosím popravu,
je teprv devátá ranní,
než připravíte mě o hlavu,
splňte mi poslední přání.
Když už mezi živé nebudu patřit,
dovolte mi naposledy svého koně spatřit.“

„Tvé přání ti splním rád,
ale pak už nesmíš zdržovat.
Přiveďte sem Šemíka,“ řekl sluhům král,
Horymír se k němu naklonil a něco mu pošeptal.

„Šemíku, až řeknu teď,
přeskočíme spolu zeď.“
Šemík poslechl svého pána,
a byli doma ještě toho rána.

Však druhého dne se pohřeb konal,
protože Šemík náhle skonal.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (5)

Příspěvek z 27. srpna 2018 v 11:28.
Antiruf v něm napsal:

Krásně jsi zmáknul/la tu dávnou historii,
propletenou s dnešní počítačovou magii,
kdy každí ví o tom nejvíc a všecko
a mele to dohromady jako mamka těsto.
Co se nedá upřít, je znalost historie,Tvoje
a proto Tobě zase dík, že zabrousil/la jsi tam,
kam mnozí se nedostanou díky těm magiím..

Příspěvek z 26. srpna 2018 v 18:40.
číča800 v něm napsala:

nejlepší!!:-D

Příspěvek z 9. prosince 2016 v 7:21.
fracu v něm napsal:

fracu

máš krásné básně fracu