Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Mojmír aneb cesta pravého krále - ukázka

    vydáno  •  Kultura · Knihy
    Nahlédnout do knihy, která ještě nevyšla, není možné každý den. U příležitosti 9. ročníku Noci s Andersenem nabízíme ukázku z knihy, která vás zavede do období Velké Moravy. A co víc. Můžete se proměnit v badatele a luštit nápis psaný nejstarším slovanským písmem - hlaholicí.

    Děti z mateřské školy Čechova se zapojily do Nocování s Andersenem už v pátek dopoledne., © Alík

    Renata Štulcová nám prozradila, jak vlastně nápad napsat knihu vznikl. Rozhovor najdete v Alíkovinách pod názvem Mojmír – Cesta pravého krále aneb Jak se rodí příběh. Teď vám nabízíme nahlédnutí přímo do textu knihy. Ale ještě dřív malé vysvětlení co to je hlaholice.

    Hlaholice je krásné písmo podobné filigránovým šperkům. Hlaholice je nejstarší  slovanské písmo. Zvláštní název hlaholice (glagolica) pochází ze slova glagol – slovo. Hlaholici vytvořil Konstantin Filozof kolem roku 863. Tehdy ho východořímský císař Michal III. poslal s bratrem Metodějem na Velkou Moravu. Jejich úkolem bylo překládat náboženské texty, sepisovat a překládat státnické texty a také vyučovat moravské žáky.

    Tenkrát v latince nikdo neznal háčky a čárky a tak se slovanská měkká slova špatně zapisovala. Konstantin Filozof byl filozof, jazykovědec a geometr, a tak brzy přišel na to, že potřebuje navíc písmena pro č, ě, ž a další. Tvar písmen je dodnes záhadou. Sám Konstantin Filozof říká, že mu je zjevil Bůh. Jak to probíhalo, zůstane navždy tajemstvím.

    My se můžeme jen domýšlet, co které písmeno znamená. Například písmeno S je složeno z trojúhelníku a kruhu a ilustrátorka Renáta Fučíková v něm vidí Slunce na pyramidě. písmeno S jak se píše v hlaholici Nebo písmeno T vypadá jako brýle písmeno T v hlaholici
     
    Hlaholici teprve později u slovanských národů nahradila latinka a cyrilice.

    Hlaholice - tabulka převodu do české abecedy

    Hlaholice a její převod do české abecedy


    Mojmír aneb cesta pravého krále - ukázka z připravované knihy

    Text napsala Renata Štulcová, ilustrace vytvořila Renata Fučíková

    (Vylušti otázku psanou hlaholicí. Bude se ti hodit v soutěži!)

    Jak Mojmír s rybářem vystoupili na Sadskou výšinu, odevšud se ozval šepot bludiček. „Je to on, není... Je...“
    Ocitli se v přítmí prastarého kostela. Mojmír cítil dvě silné duše, které místu vládnou. Věděl, že ho obě duše pozorují.

    Vtom se kostel naplnil tisíci drobných světýlek. Světýlka se plazila po zemi a stěnách a nesnesitelně šeptala: „Není to on. Nesmí sem vstoupit... Nesmí Svatého odnést... Utepáme je oba...“

    Vtom duše mudrce ze zdi vystoupila a vedle Mojmíra se postavila.

    Mojmír promluvil na dušičky: „Babička říkala, že tady jste pochováni vy – naši předkové. Proč ubližujete nám – vašim potomkům?“

    „Je to on!“ ozval se divý šepot. „Ne! Není to on! Je to zloděj...“

    „Já nejsem zloděj,“ vykřikl Mojmír. „Já se jen potřebuju s maminkou dostat na svobodu.“

    Zahučely bludičky: „Mluví o svobodě! Vlasatice pravila, že ten pravý přinese svobodu! Je to on!“

    Bludičky ustoupily do uctivého kruhu: „Čeho si žádáš, pane?“

    Mojmír překvapeně řekl: „Potřebuju něco cenného, aby mohl koně koupit.“

    „Cenné, nejcennější...“ šeptaly bludičky. Utvořily cestu a Mojmír cítil, jak ho neviditelný mudrc vede dál.

    Vstoupili do rozbořené kaple, uprostřed čekala duše rytíře. Silného rytíře – krále.

    Bludičky počaly hlínu odhrnovat, pak desku, na níž byl namalován král, odstrkaly a mohutnou rakev otevřely. V rakvi spočívala kostra a vedle ní – meč.

    Meč bludičky vyzvedly a Mojmírovi podaly.

    Meč byl dlouhý, s úzkou dvojbřitou čepelí, však rzí pokrytý. Mojmír semkl rty a zklamaně mlčel.

    Cítil, jak mu rytíř ruce kolem meče zavírá. Meč mu darem dává.

    Rybář vzal meč do ruky a trochu rzi seškrábal. Na čepeli před příčkou vyvstala písmena hlaholice:

    Mojmír vykulil oči a četl: „Svatý...“

    Neviditelný rytíř se zaradoval, když Mojmír vyslovil jméno meče. A překvapený Mojmír zvedl k neviditelnému rytíři oči a řekl: „Děkuju.“


    Když Mojmír došel na Velehrad, opat mu vyprávěl: „Kdysi král Svatopluk požádal arcibiskupa Metoděje, aby mu posvětil meč. Metoděj meč posvětil. Ne však pro dobývání ale k obraně. Když jej bude užito k obraně, obrátí nepřítele na útěk. Běda však tomu, kdo by jej chtěl použít k útoku.

    Ten meč byl nazván Svatým. Když král Svatopluk zemřel, s mečem jej pohřbili ve stejném kostele, jako byl pohřben jeho arcibiskup Metoděj. Oba podle pověsti meč jednou předají pravému králi Moravy, až bude světu hrozit takové nebezpečí, jemuž nedokáží čelit nejsilnější vojska největších králů.

    Mojmír chápal: ta duše mudrce – to byl arcibiskup Metoděj a ten rytíř – král Svatopluk. Jenže – proč mu dali ten meč?


    Mojmír dočetl první stránky kroniky a pohlédl na opata. Ten tvrdě spal a Mojmír neměl to srdce ho budit.

    Prstem jezdil Mojmír po hlaholských písmenech a náhle se mu pod prstem na pergamenu vykreslovaly bílé růže. Mojmír pokryl obrázky růží celý okraj stránky. Potom spěšně otočil dvě strany, když vtom se vedle něj ozvalo: „Synáčku, synáčku, takhle se kronika nečte. S dějinami svého království se musíš seznámit důkladně.“

    Mojmír spatřil svého neviditelného učitele. Byl nyní stejně viditelný jako spící opat a v třpytícím se plášti usedal vedle Mojmíra.

    „Začal jsi, Mojmíre,“ pravil učitel, „číst písmena Hlaholice, která mi zjevil Bůh. Ta písmena mají velkou moc, a proto mě vidíš.“

    Mojmír se překvapením nadechl: To je duch Konstantina Filozofa. Duch Mojmírova učitele je duch Konstantina Filozofa!

    „Málo času zbývá,“ pravil Konstantin. „Budu ti ukazovat zápisy událostí, které musíš znát.“

    Dál spolu četli. Mojmírovi se dech tajil nad příběhem králů, nad štěstím a slzami království. Mojmír byl rytířem i učencem, poddaným i králem, královský plášť a meč hrdě nosil. Na konci kroniky po velikém neštěstí a veliké válce, kdy království zaniklo, se Mojmírovi srdce žalem téměř zastavilo. Když tu na úplném konci knihy vysvitla naděje…

    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!