Pohlednice
Jak jsem je začala sbírat?
Když jsem končila třetí třídu, paní učitelka nám ve škole při předávání vysvědčení přála šťastné prázdniny a zároveň nám říkala, že by bylo vhodné si prázdninové vzpomínky zaznamenávat a tím si je zapamatovat. Navrhovala tenkrát různé způsoby – ať už to byl cestovatelský deník, malování obrázků z navštívených míst, pořizování fotografií nebo různých upomínkových předmětů.
Líbil se mi nápad cestovatelského deníku a zároveň sbírání pohlednic. Tak jsem si vymyslela svoji vlastní verzi cestovatelského deníku.
Začátky mého cestovatelského deníku
Vždy jsem si na stranu nalepila pohlednici a přidala svůj vlastní popisek, který obsahoval místo, kde jsem byla, datum či časový úsek, kdy jsem dané místo navštívila a s kým jsem tam byla. Časem jsem si do svého cestovatelského deníku začala lepit i vstupenky ze zámků, hradů, různých výstav, nebo i jízdenky z autobusu či vlaku nebo pobytové vouchery (pobytové poukázky).
V současné chvíli mám dva plné cestovatelské deníky o stranách šedesáti a sto listech. Ke každé stránce a pohlednici se mi váží vzpomínky. Časem, to už když jsem začala bydlet ve vlastní domácnosti s manželem, jsem si začala kromě pohledů pořizovat i magnetky a plnit tak nejen svoje deníky, ale i plochu naší ledničky. Její obsah máme plný pořád, jsem děsný jedlík! 
Vzpomínkové výlety
Svůj první záznam jsem si do svého cestovatelského deníku udělala v roce 1999. První výlet, a tím i první pohled v mé sbírce, byl zámek . Kdo by neznal tento zámek? V roce 1952 se zde natáčela pohádka Pyšná princezna. Zámek sloužil jako domov princezně Krasomile a jejímu otci, králi Půlnočního království.
Co určitě musím zmínit, je můj první tábor. Šlo o moje první nocování bez rodičů a musím říct, že to pro mě bylo velmi těžké, protože mi bylo hodně smutno, přesto jsem si tábor užila. Jeli jsme tenkrát se školou a učitelky nás vzali na výlet na Veselý kopec. Je to muzeum v přírodě, kde si můžeš prohlédnout ukázky bydlení a hospodaření drobných zemědělců z minulosti. Veselý kopec se mihnul v řadě pohádek. Můžeme vzpomenout na Bohdanku z pohádky Sedmero krkavců nebo si vzpomeňme na dřevorubce Drnce, který léčil sultánovu dceru Zubejdu.
Důležitým milníkem je pro mě rok 2010, kdy jsem maturovala. Také jsem se stěhovala od rodičů a najednou jsem už na výlety nejezdila s nimi, ale s přítelem, který se později stal mým manželem a otcem našich dvou dětí. Protože manžel pochází ze Slovenska, byl náš první výlet do Bratislavy.
Návštěva Spišských Tomašoviec
Dokud to šlo a byli jsme jen dva, maximálně tři, jezdili jsme skoro všude vlakem. Manžel pracuje jako strojvedoucí a využívali jsme dost výhodu režijní jízdenky (to je veliká sleva pro zaměstnance ČD a jejich rodinné příslušníky). Teď, když už jsme čtyři, je cestování vlakem náročnější, proto jsme si pořídili auto.
Také bych ráda zmínila pro mne přelomový rok 2015, rozšířili jsme naše cestování z Česka a Slovenska až k moři.
Moře v Chorvatsku
Rozdíly cestování s dětmi a bez dětí
Dokud jsme byli s manželem jen dva, mohli jsme prolézt kdeco a spát skoro všude. Neměli jsme problém spát pod širým nebem ve spacáku, chodit několikakilometrové túry, poznávat krásy naší vlasti a oddávat se turistice.
Spaní v přírodě
Poznámka redakce – toto místo se nachází kousek od věhlasného a téměř všemi známého Karlštejna. Jistě si vzpomenete na úžasný filmový muzikál Noc na Karlštejně.
Byly chvíle, kdy jsme jen tak chodili lesem, narazili na nějaký zajímavý přírodní útvar a já měla tu smůlu, že se mi nepodařilo sehnat pohlednici z daného místa. O to víc jsem se snažila své zážitky a zajímavá místa zachytit na fotografiích. Můj největší zážitek z české turistiky byly lomy Malá a Velká Amerika. Pokud jste je ještě nenavštívili, určitě doporučuji si tam udělat výlet, protože je to přírodní úkaz, který nemá obdoby.
Lom Velká Amerika
Starší dceři jsou tři a v září ji čeká nástup do školky, mladší jsou dva roky.
Od doby, co máme dvě malé děti, přizpůsobujeme výlety a dovolené hlavně jim. Na nějakou dobu mi skončily návštěvy hradů, výstav, muzeí a podobně. Nicméně vím, že jakmile holky povyrostou, bude cestování něco, co nás bude spojovat. A třeba nás budou spojovat i cestovatelské deníky. Ty si vedu stále. A jak vypadá můj cestovatelský deník nyní, když je mi přes třicet?
Můj aktuální cestovatelský deník
Musím říct, že pohlednice jako takové sbírám nejen do svých cestovatelských deníků, ale mám jich plnou krabici od banánů (přesný počet 4258 kusů). V té krabici mám schované pohledy, které mi někdo poslal, které jsem si vyměnila na různých burzách, našla je na internetu, někdo mi je dovezl a podobně. Je to moje osobní sbírka. Není nějak významně cenově zajímavá. Pro mě však má svoji hodnotu a to hodnotu času a příběhů.
Věděli jste, že...
Pohlednice jako kartonový papír s nějakým motivem na jedné straně a prostorem pro psaní na straně druhé není možné přímo historicky někam konkrétně zasadit. Vývoj šel v různých zemích souběžně. Předchůdce pohlednic můžeme najít již ve 13. až 14. století. Jednalo se o vizitky, respektive hrací karty, na které si hráči zapisovali svá jména.
Historie pohledů
V českých zemích se za nejstarší českou pohlednici považuje malý německý korespondenční lístek s obrázkem Sněžky z roku 1873. Ten, kdo má zálibu ve sbírání pohlednic, se zabývá filokartií. Co název filokartie znamená? Je odvozen od slova filein, což znamená milovat, a od slova Karte, což znamená dopisnici, lístek.
Více se o sbírání pohlednic můžete dočíst v časopise Epocha. Epocha je český naučný časopis. Jako podtitul používá „Svět na dlani“. Vychází každých 14 dnů. První číslo vyšlo v roce 2005. Více o pohlednicích si můžete přečíst v čísle 08/2008.
Svoji sbírku pohledů i cestovatelských deníků budu neustále rozšiřovat. Je pořád tolik a tolik míst, která mohu objevovat a ze kterých si mohu přivézt právě pohlednici. Je tu někdo z vás, kdo také sbírá pohlednice? Nebo je tu případně i zájemce o výměnu pohledů třeba na srazu Alíka? Neváhejte mi napsat.
