Jaro už je tady. Cítím to všemi smysly. Právě se probouzím z hlubokého spánku a sluneční paprsky mi skrze žaluzie tančí po tváři. Slyším, jak ptáčci cvrlikají svými líbeznými hlasy. I já se stejně jako oni těším na nový jarní den.

Po vydatné snídani jdu do parku. Hned po otevření vchodových dveří cítím svěží vánek a vůni kytiček. V parku je překrásně. Desítky rozkvetlých květin se vesele kývají ze strany na stranu. Sedím na lavičce pod vrbou a nad mou hlavou se sklání její dlouhé větve. Když vzhlédnu k sytě modré obloze, vidím hejna ptáků vracejících se z teplých krajin zpátky k nám. Okolo sebe vidím růst sněhobílé sněženky, fialové a žluté petrklíče a mé nejoblíbenější modřence. Uspává mě omamná vůně fialek a oslňuje záře zlatého deště.

Zvedám se z lavičky a jdu kolem potůčku dál. Je plný vody, která v něm vesele bublá, šťastná, že už nemusí být zamrzlá. Koryto se postupně rozšiřuje a já přicházím k průzračně čistému rybníku. Usedám na lavičku a nastavuji obličej sluníčku, které příjemně hřeje. Kachny s kachňátky se zdržují poblíž břehu v rákosí, zatímco stateční kačeři nebojácně křižují rybník. Všude kolem rybníka jsou vysázené třešně, které teď kvetou a líbezně voní. Pomalu začíná sluníčko zapadat a já se zvedám s tím, že jdu domů.

Přicházím domů a z okna v kuchyni se dívám na nedaleko stojící strom, na kterém mají hnízdečko dvě hrdličky, a v něm malá vajíčka – další známka, že jaro je tu. Popřeji jim dobrou noc a usínám s pocitem, že jsem dobitý jarní energií.