Ludvík je kocourek starý asi dva roky, má rezavou srst, zelené oči a je baculatý. Má rád jenom mě, nikoho jiného ne...i když nevím proč. Třeba když ho vezme do náručí moje máma, tak dá Ludvík hlavu jinam, tlapky na hrudník a chce jít pryč, zatímco u mě je moc rád a ještě k tomu přede. Ale je to zvláštní, protože ostatní kočky ji milují.

Chodí se mnou spát - je na to zvyklý. Jakmile skočím do postele, tak on také. Spí se mnou celou noc (někdy).

Dám vám jednu ověřenou radu: vždycky, když někam odjíždíte (třeba na dovolenou), tak to hned tomu kocourkovi řekněte, že přijedete třeba za 14 dní. A kocour to bude vědět a bude počítat dny, než se vrátíte. Když mu to neřeknete, tak bude moc smutný a bude si myslet, že jste ho opustili.

Dávám mu každý den pamlsek. Mám je uložené v šuplíku, který trochu vrže když se otevírá. Protože kočky mají velmi dobré uši, za chvíli rychlovkou přiběhne Ludvík, skočí na skříň a už čeká, že mu to dám. Když mám někdy stres, popadnu Ludvíčka a mačkám ho a hned je mi líp. Funguje to!

K jídlu mu dávám ráno maso z kočičí konzervy a zbytek dne granule. Každý den si s ním asi 10 minut hraju. Někdy mu kartáčuju srst - musí se to dělat. Kočky si lížou srst...oni to olíznou, pak to spolknou a vyzvrací se. Také je nutné čistit záchudky 2x denně, pořád kupovat stelivo a taky hračky.

Ludvíčka mám moc ráda - nejraději na světě. Ani za miliardu bych ho neprodala, prostě ani za nic... On je jen můj a můj.

Vizitka autorky článku na Alíkovy Tamaira