Mikyho si moje babička vyzvedla 29. 12. 2016 ve východních Čechách, protože tam máme chatu a naši sousedi naproti mají kočky. Narodil se 2. října 2016 a tím pádem je mu teprv jeden rok.

Mikyho povaha je velmi dobrodružná. Proto Vám ráda o nějakých těch jeho dobrodružstvích povím.

Jeho první dobrodružství byl odvoz do Prahy. V přepravce se sice pokakal, ale to jen ze stresu, protože v Praze už se nikdy mimo záchůdek nevyčůral ani nepokakal.

Jeho druhé dobrodružství bylo časté lezení po zábradlí balkonu v 7. patře k sousedům přes mezeru, kde by mohl spadnout na zem a zabít se.
Nemohli jsme mu v lezení zabránit, protože by jinak bylo ještě víc možné, že by spadnul. Tohle udělal několikrát.

Na balkon jsme ho pak nepouštěli. Nakonec jsme udělali to, že jsme udělali díru do zábran, které tam máme, aby Miky nepropadl dolů z balkonu. Nyní může lézt Miky spodem. A stalo se. Miky leze spodem a už s jeho lezením nemáme takový problém. I když občas stále leze horem.

Dalším a to posledním dobrodružstvím našeho kocourka bylo, když jel s mým dědou do východních Čech (sice ne přímo tam, jde se narodil, ale je to velmi blízko), tak si na dům docela zvykl, ale pak jsme si řekli, že si někdy bude muset zvyknout i na zahradu, aby kdyžtak mohl běhat až do blízkého lesa. A tak mu děda koupil kšandy s vodítkem, aby si na okolí co nejdříve zvykl. Háček byl v tom, že Miky se v kšandách ani nepohnul. Tak jsme ho „dovlekli“ na zahradu, aby si ji prohlédl a později si na ní i zvykl. Po nějaké době, když už byl Miky v tomto městysu několikrát, tak jsme ho na zahradu začali pouštět bez kšand, ale vždy s ním někdo byl.
Teď už dávno zůstává na zahradě sám, z domu na zahradu může cestovat kdykoliv, kromě noci, samozřejmě.

A co vy? Máte také kočku nebo kocoura?