Alíkovina

Můj milovaný děda

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Můj milovaný a bohužel už mrtvý pradědeček.

Ilustrační foto., © Profimedia.cz

Když jsem začala chodit do školky, tak mě tam vodila mamka, ale musela chodit do práce. Tak mě tam začala vodit babička a můj praděda. Ale říkejme mu děda. Prababička nemohla, má problémy s nohama, říkáme ji také babička. 

Do školy mě taky oba vodili, ale já potom chtěla chodit sama, což se mi brzy splnilo, když děda dostal rakovinu.

Ale přestalo se mi to brzy líbit. Bohužel to s dědečkem šlo z kopce, ale já měla naději. Až do té doby, než jsem ho jednou viděla, jak ho babička krmí. No a týden potom zemřel.

Byla jsem moc smutná, no a taky mi moc nepomohlo, že mi stejný rok zemřely dvě další prababičky. 

Ale mám pořád mámu, taťku, babičky, dědu. Život jde dál. A věřte mi, přebolí to a zůstanou hezké vzpomínky.

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 26. ledna 2018 ve 22:16.
DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

To je smutné. Mé před 2 dny zemřela prababička

Příspěvek z 26. ledna 2018 ve 20:54.
Kinimod123456789000 v něm napsal:

Já brečím!!!