Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Můj příběh do soutěže: Dětský čin roku 2015

    vydáno  •  Alík · Dětský čin roku
    V tomto článku vám představím svůj příběh, který jsem psala do soutěže: Dětský čin roku 2015. Doufám, že se vám bude líbit.

    Z filmu Babička (1971), © Filmové studio Barrandov

    Můj příběh se odehrál před 3 roky, v den kdy sem dostala vysvědčení z šesté třídy za první pololetí (teď jsem v deváté), byla jsem na sebe pyšná, že mám jedničku z fyziky a dvojku z matematiky. Nemohla jsem se dočkat, až to ukážu rodičům a babičce, která s námi bydlela. Taky sem se těšila na nějaký menší dárek, třeba čokoládu, na kterou jsem právě měla chuť.

    Konečně zazvonilo a já utíkala domů pochlubit se a plně si užívat prázdnin. Už jsem v naší ulici! Jenže v tom vidím, že před naším domem stojí auto sanity. V tu ránu je mi zle. Cítím, že se něco děje, ale stále doufám, že ta sanitka je třeba pro starého nemocné souseda, který je slepý. V tom někoho nakládají do útrob auta. Na tu dálku jsem nepoznala o koho jde, ale viděla jsem, že lůžko záchranáři vyvezli od našeho domu. A vidím smutnou maminku, jak se tu osobu na lůžku snaží uklidňovat. Tátu nikde nevidím, nejspíš je v práci. V tu ránu poznám, že se jedná o naši starou babičku.

    Je mi do pláče, ale vzchopím se a začnu utíkat k našemu domu. Před časem jsem měla vyvrknutý kotník, tak se mi utíká hodně špatně, ale na to teď nemyslím. Právě se zavřeli na velkém žlutém voze dveře a startuje motor. Máma mi běží naproti a obejme mě a poví mi, že babička uklouzla na ledu a že má zlomenou nohu. Byla jsem z toho hodně špatná a máma s tátou taky.

    Hned druhý den jsme ji byli navštívit v nemocnici ve Zlíně. Ležela na pokoji 6. což je moje datum narozenin a zároveň šťastné číslo, tak se v duchu modlím aby, to platilo i tentokrát. Babička byla už po operaci, jak jsem se dozvěděla od mamky. Má teď úplně nový kloub, na internetu jsem četla, že staří lidé se už po výměně kloubu nemusí nikdy naučit dobře chodit.

    V nemocnici jsme trochu pátrali, kde se pokoj nachází. Mamka celou noc nespala, protože měla o babičku strach stejně jako já. Babičce jsme do nemocnice donesli kopu ovoce, knihy které tak ráda četla, nějaké křížovky a osobní věci. Když jsme otevřeli dveře, viděli jsme babičku, jak leží na prostřední posteli a nejspíš spí. A zdravotní sestřička právě měnila kapačku nebo co to bylo. Bylo mi úplně špatně z pohledu na babičku, která byla úplně bílá, pomyslím si, že to není moje babička, která byla vždycky plná života.

    Sestra nám sdělila, že to s naší babičkou moc dobře nevypadá, že nejspíše už nebude chodit a bude odkázána na invalidní vozíček. Potom si toho už moc nepamatuji, protože jsem plakala a maminka mě musela s pokoje odvést.

    V nemocnici jsme byli ještě několikrát. Babička dělala velké pokroky. Byla jsem na ni hrdá. Doktoři se pletli, že nebude nikdy chodit. Chodila, ale jen menší vzdálenosti. Asi po 14 dnech jsme si ji vzali domů. Museli jsme to tam hodně upravit. Absolutně zrušit prahy u dveří, aby tam vozík babičky projel, pořídit madla do koupelny a jiné zlepšováky. Babička byla už v lepší kondici, ale spoustu věcí nezvládala sama.

    Třeba koupání (což předtím zvládala bravurně), mamka k naší babičce musela (no a stále musí) vstávat i 3x za noc (samozřejmě i ve dne) kvůli podávání léků a kvůli WC, nebo kvůli tomu, že měla strašné bolesti v nohou.

    To se mamce snažím co nejvíc pomáhat, nosit čaje, léky, obvaz na stahování, různé masti, chodit babičce půjčovat knihy do knihovny, aby měla aspoň nějakou radost, někdy jsem uvařila i oběd nebo lehkou večeři, když toho mamka měla opravdu hodně.

    Ale bylo to jen to nejmenší, protože ta opravdová péče je na mamince a taťkovi. Mám vás ráda.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!