Alíkoviny

Můj příběh: Psaní knih

vydáno  v 8:24
Povím vám krátký příběh o tom, jak jsem začala psát.
Amatérská knihařka Věra Voborníková vyrábí i bloky.

Jednou, když mi bylo asi pět let, jsem se naučila psát. Když jsem to uměla, četla jsem hodně knížky. Potom jsem dostala chuť psát knihy taky.

Jednoduše jsem si přehnula jeden papír a začala psát třeba pastelkou. Psala jsem skoro každý den, bylo to moc zábavné. Psala jsem většinou vtipné pohádky, které jsem si vymyslela. Určitě jsem tam měla plno chyb, chodila jsem do školky.

Postupně jsem se naučila kreslit postavičky a tak jsem k mým pohádkám kreslila i nějaké obrázky. Většinou to byly hlavy s nohami a s vlasy. Vždy jsem to ukazovala mámě a tátovi, co jsem napsala a nakreslila. Vždycky je to pobavilo a byla jsem z toho šťastná.

V sedmi a osmi letech jsem na to už trošku zapomněla.V devíti jsem objevila Watppad, na který jsem psala své vymyšlené příběhy. V desíti už mě to přestalo bavit. Začala jsem si psát zase na papíry.

O vánocích jsem dostala takový krásný blok do kterého si v současné době píšu. Je to o baletce. Je to trochu romantické ale i zábavné (docela). Moji knížku bych jednou chtěla vydat. Je to můj velký sen. A doufám, že se jednou stanu spisovatelkou!

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 18. března v 14:54.
Novakovicrodinka v něm napsala:

To zní zajímavě. Já taky píšu. Hodně mě začalo teď začalo bavit psát na svůj blog o svých cestách. Snažím se to pojmout humoristicky a s nadsázkou.
Myslím, že je psaní dobrým koníčkem a bude mě bavit i nadále

Příspěvek z 17. března v 19:56.
Prasíček123 v něm napsala:

.....

MĚLO TAM BÝT DOUFÁM.

Příspěvek z 17. března v 19:55.
Prasíček123 v něm napsala:

Pěkný článek

Foufám že se ti tu knihu jednou podaří vydat, ráda si ji přečtu
Momentálně taky píšu knihu, o holce, která nemá co číst až najde jednu knihu do který ji to vcucne. 10425