Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Můj příběh šikany

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    Jedna určitá dívka nedávno napsala na Alíka článek o tom, co nedávno viděla. A já se nad tím zamyslela a rozhodla se napsat můj příběh.

    Nevím, jestli je dobře o tomto tématu mluvit. Je možné, že těmito články můžeme „tyranům“ akorát dávat nápady. Ale také můžeme „obětem“ ukázat kam až to může zajít, když se nebudou bránit.

    Když se zamyslím, můj příběh se táhne už od školky. Ve školce jsem měla hodně kamarádů. Ale byl tu i kluk, který na mě nebyl moc hodný. Matně si pamatuji, jak mi kopal do kostek, když jsem nebyla s ostatními. Ale teď se mi najednou (nekecám, akorát jsem si na to vzpomněla vybavilo, jak jsem si vykreslovala Barbie omalovánku a on přišel a začal mi po ní čmárat tmavě zelené čáry. Jelikož jsem byla slabší a citlivější než teď, tak mě to celkem vzalo.

    První třídu si pamatuji jen opravdu matně a druhou taky. Ale vím, že i tam mi dělal naschvály. Jej ,teď jsem si vzpomněla, jak mi utrhl a rozstříhal srdíčko, co jsme vyráběly v kroužku. Měla jsem ho přivázané na aktovce a když jsem přišla do šatny z oběda, tak v ruce stříhal moje srdíčko. A samozřejmě já cíťa jsem přišla domů za maminkou a brečela. Možná si říkáte, že to není nic tak velkého (mně se to možná zdá, jak kdyby to nic nebylo, ale to kvůli tomu, že nevíte, co dělal dál.To se za chvíli dočtete.)

    Ve třetí třídě to snad ani nešlo! Myslím, že na mě byl zaměřený nejvíc, ale ubližoval i ostatním. Báli jsme se ho, alespoň já a Tobi. Tobiáš byl můj nejlepší kamarád celou školku a 1.stupeň. (Přemýšlím, že jsme spolu měli celkem zajímavá dobrodružství. Možná i o tom napíši článek). Bohužel se stalo, co se stalo, ale to dnes nebudeme rozebírat. Ten den, co se „To“ stalo, jsem domů odcházela o pár hodin dřív, protože jsem byla objednaná na prohlídku nebo něco takového. Ale druhý den jsem přišla do školy a viděla jsem jak má Tobi celé oko oteklé, rudé a fuj! Když se mi to vybaví. Nebylo to nic moc pěkného. Díky bohu to nebylo nic vážného. Ve škole se to řešilo. Ukázalo se, že ten kluk, co nás šikanoval vzal kus ledu a hodil mu to do oka. Bylo to u školy, takže to řeší škola. Ale naše maličká školička s šesti učiteli (ano jen šest učitelů! Byl to jen 1.stupeň a bylo to na vesnici) to neřešila a potrestala ho jen tak, že mu dali poznámku a kázání. Na konci roku se nám ještě chlubil, že za všechno co dělal, dostal dvojku s chování.

    O prázdninách co následovali, mi sám od sebe napsal a nadával mi. Psal nechutné věci, které by on neměl vědět a ať jdu za mým bratrem a ..... Myslím, že to na tento web nepatří, ale bylo to pro mě nechutné. Ukázala jsem to mamce a ta mu napsala, ať toho nechá a ať mi nenadává. On zas začal nadávat, co dělám, že jsem .... Když mu mamka řekla, že toho má dost a že jde k nim tak hned otočil, že ho můj bratr mlátil. (Pochybuji, bude to pokračovat i tímto směrem nebojte.) Pak se tam začal vysmívat, že jsou na dovolené a mají „ noutbuk „. Né že bych se mu vysmívala, ale vždy, když se mi začal za něco smát, nebo ostatním, tak jsem mu to předhodila a dal pokoj. Aspoň prvních pár týdnů.

    Když jsme chodili ze školy, tak buď dělal jako by nic a chtěl jít s námi nebo nás otravoval. My jsme vždy utíkali z oběda, aby jsme s ním nešli. I když jsme to říkali jemu i řediteli, že nechceme, aby s námi chodil ze školy, že dělá jen naschvály. Nepomohlo to. Ani když mu to přikázali učitelé a ředitel. Jednou, tuším že ve čtvrté třídě to dospělo až tam, že jsem šla ze školy po chodníku podél hlavní silnice (byla tam řeka, takže ten chodník šel přes ni, přes takový malý úzký „mosteček“) a on přede mnou začal mávat klíči, ať prý přejdu po trubce vedle mostu, že jinak se nedostanu domů. Teď bych ho odstrčila, ale bála jsem se, že by mě shodil, protože ta trubka byla asi jako pravítko. Otočila jsem se a protože to bylo u autobusové zastávky, že počkám asi půl hodiny, než přijede bratr ze školy a půjdu s ním. (Můj bratr mě před ním vždy ochránil, za což jsem vděčná!) Asi za deset minut vyskočil z takového malého lesíčku co tam byl, rozběhl se ke mě a já se začala třepat. Vypadalo to, že mě chce uhodit, ale jenom mě chytil za ramena a úplně hnusně začal řvat „Nikomu to neříkej, nebo tě zabiju!“ Pak utíkal pryč a já byla vyklepaná a co nejrychleji jsem utíkala domů, protože šel na druhou stranu. Doma jsem to řekla a už nevím, co bylo dál. Všechno toto a další naschvály jsem se snažila dostat z mojí hlavy a tento zbytek se ještě snažím dostat pryč. Každý jeho školní průser končil tak, že brečel v lavici jako malá holka a pak zas něco vyvedl.

    Jednou jsme byli s bráchou a jeho kamarády za hasičkou, kde byl plac na hraní. Kopali jsme si tam s míčem a on tam přišel. Mému bráchovi, říkejme mu např. Petr (I když se jmenuje jinak). Petr přišel k němu a zeptal se ho „Co děláš Terce?“ On se tam rozbrečel a utekl, že jde za taťkou a že ho zmlátí. Nějak jsme to nebrali a hráli si dál. Došel tam jeho taťka a začal Petrovi vyčítat, že ho tu mlátil, že ho buzeroval, že si na mladší dovolí, ale staršímu se nepostaví. To asi neví co má doma!!

    Teď jsem na 2. stupni a on taky. Každý chodíme na jinou školu. Před rokem jsem ho potkala ve městě a on mi nastrčil před obličej ruku. Dneska ho potkávám každý den a už si na mě nedovoluje. Nevím jestli to je kvůli tomu, protože ví, že moji kamarádi co mám teď, by ho přeprali, protože už s ním co dočinění měli. Ale pochybuji, že se změnil. Na té škole mám kamarády a co jsem slyšela a viděla, tak je pořád stejný. Maminka si ho hýčká a říká, že by to její Adámek nikdy neudělal. Úžasný je, že jsem kolikrát procházela kolem jejich domu a jeho matka na něj řvala. Je mi ho trochu líto. Nebo bylo. Ale to co mi udělal, to nezmění! Má asi nějaký mindrák kvůli rodičům a řeší to takto, ale nemusel si to vybíjet na mně. Několikrát jsem volala na linku bezpečí, kde mi řekli, že jestli to bude horší, ať jdeme na policii. Sice jsme nešli, ale přerušila jsem s ním kontakt a dál se s ním nevídala.

    Nebojte se a řekněte o tom všem.Třeba to bude lepší. Přeju vám abyste netrpěli, tak jako my a škola to řešila. Jestli máte problém se šikanou, nebo něčím, můžete mi napsat. Můžeme to vyřešit.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    Příspěvek z 19. prosince 2015 ve 21:32.
    TerkaXP v něm napsala:

    Reakce na Běluha:

    Já když se rozepíšu tak nemůžu přestat :DD

    Příspěvek z 14. prosince 2015 ve 20:34.
    Běluha v něm napsal:

    DL. ČL.

    Pěkně dlouhý článek 1825

    Příspěvek z 11. prosince 2015 ve 20:05.
    TerkaXP v něm napsala:

    Reakce na Eli-lika:

    Děkuji 19 No já nevím :DD Nejsi to třeba ty náhodou? :DD ( ironie ) :)