Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Můj sen je psaní

    vydáno  •  Knihy · Čtenáři píší Alíkoviny
    Ahojky, v tomto článku vám povím o mém snu: psaní. Jak jsem se k němu dostala? Dávám někam své příběhy? + malá ochutnávka z mé tvorby.

    © Radkaa

    Ahoj, jak už jsem psala v úvodu a názvu, můj sen je psaní! V tomto článku se dozvíte, jak to u mě se psaním začalo, kam můžete dávat své příběhy veřejně, (pokud taky rádi píšete) a dám vám sem kus mé tvorby!

    Nejdříve tedy, jak to všechno začalo: Asi před rokem, ke mně do třídy chodila jedna holčina, která byla a je mou nejlepší kamarádkou. Hodně ráda čte a napadlo jí, že si bude do nějakého sešitu psát knížku. Tak taky udělala. Psala, a kreslila krásné obrázky. Spolužačky jí obdivovaly, a každá si chtěla její knihu, až bude hotová přečíst. Napadlo mě, že bych to mohla taky zkusit a začala jsem psát taky knížku.

    A od té doby jsem zaplňovala sešity, jeden po druhém. V té době mě moc nebavilo číst, ale postupem času jsem začala a teď už čtení miluji! Když už mě to přestalo bavit, pořád psát ručně, stáhla jsem si do mobilu různé poznámkové bloky a psala tam. To mi ale moc nešlo, a tak jsem začala psát ještě na počítači. Napsala jsem tam spoustu knih, ale ani jednu jsem nedopsala. Ale pak jsem objevila Wattpad.

    Wattad je aplikace, na které se mohou psát příběhy a dávat je tam veřejně, aby si je každý mohl přečíst. Dokonce vám tam každý může dát votes (něco jako like.) O něčem takovém jsem snila. Neváhala jsem a hned jsem se tam zaregistrovala a udělala jsem si účet pod jménem: zuzkalist. Pak jsem vydala svůj první příběh. Mé první příběhy nikdo nečetl, měla jsem tam nula zhlédnutí a nula laiků. Ale nevadilo mi to a psala jsem dál.

    Postupem času jsem se ve psaní zlepšovala, odstranila jsem nějaké mé příběhy a nahradila je novými. Docela mě mrzelo, že mé příběhy nikdo nečte, ale jedna má kámoška mě ve psaní podporovala,když jsem jí řekla, že píšu. Říkala mi ať píšu dál, a mé příběhy jí bavily. A tak jsem to nevzdávala. A udělala jsem dobře.

    V současné době, vidělo jeden můj příběh přes 28 000 lidí a přes 1000 lidí mi dalo like! Jestli chcete psát, nevzdávejte to!

    Něco z mé tvorby: Zde si můžete přečíst první kapitolu mého příběhu o dívce, která jede na tábor. Budu ráda za názory. PS: Je to straší příběh tak to prosím berte s rezervou. Děkuji.

    „Vážně tam musím?“ zeptala jsem se mamky otráveně, když jsem se snažila nacpat můj kufr na tábor do auta. „ Ale ano zlato, prospěje ti to. Nebudeš pořád jen na tom telefonu a získáš nové kamarádky!“ povzbudivě se usmála. -

    Když jsem konečně kufr do auta nacpala, otevřela jsem si zadní dvířka a nastoupila jsem. Mamka si sedla dopředu k volantu. Obě jsme se připoutaly a zavřely za sebou dvířka. Poté mamka nastartovala a auto se rozjelo.

    Po chvíli, když mě už nebavilo sledovat z okýnka jak se kolem nás míhají stromy, dopravní značky a domy..., vyndala jsem si z kapsy mobil se sluchátky a pustila si do uší písničky. Dala jsem mix, takže bylo náhodné jaké písně se mi tam přehrají. Najednou začala hrát má oblíbená písnička Listen to your heart. Pousmála jsem se a začala jsem si potichu zpívat; I know there is someting... wake of you small,..... Nation from the....look...ride... Listen to your heart, ....calling for you.... Listen to your heart... Looked you ride... _

    Uběhla asi ještě hodina a mamka s autem zaparkovala. Byly jsme na místě. Vystoupily jsme a šly jsme hledat vedoucí tábora. Byla to mamky kamarádka. Kdyby nebyla, mamka by mě na tento tábor ani nepustila.. Prý by mě nenechala někam odjet s cizími lidmi. Byla bych sice ráda, kdybych sem nesměla, protože se mi sem dvakrát nechce, ale najednu stranu mě štve, že se o mě mamka tolik bojí. Nechápu proč. Vždyť je mi sedmnáct!!!! Co se může stát..?!

    „Á Ahoj Kači,“ řekla vedoucí tábora paní, Levandulová, když viděla mou matku. Mamka jí také pozdravila a pak se objaly. „ A tohle musí být Nikky,“ řekla vedoucí tábora s úsměvem, když se s mamkou konečně dostatečně přivítala. „ Dobrý den,“ pozdravila jsem a úsměv jsem jí oplatila.

    Když mi potom řekla všechny důležité informace, včetně čísla chatky, ve které budu bydlet (17), rozloučila jsem se s mamkou a ta odjela. Teď už zbývalo jen tu chatku najít. Hledala jsem docela dlouho, a prošla jsem skoro celý tábor (taky mi vedoucí mohla říct kde ta chatka je...!) ale pak jsem jí našla. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř. Ocitla jsem se v útulné místnosti se třemi postelemi.

    Chatka obecně, byla celkem velká. Měla dvě místnosti. V jedné, bíle vymalované, v které jsem se teď nacházela, byly tři postele, u nich noční stolky, větší skříň a okno s výhledem na rybník. V druhé byla menší koupelna. V ní byla vana, (což jsem se divila), sprcha, umyvadlo, WC a sušák na prádlo.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (3)

    Příspěvek z 6. prosince 2016 v 18:24.
    jesterka12 v něm napsala:

    Reakce na Michaela214:

    jmenuji se tam zuzkalist

    Příspěvek z 2. prosince 2016 ve 20:36.
    šťěnátko2015 v něm napsala:

    ggg

    moc pekne neprestavej psat takove knizky me bavi

    Příspěvek z 28. listopadu 2016 ve 21:31.
    Michaela214 v něm napsala:

    Wattpad

    Ahoj také píšu na watt jak se tam jmenuješ ráda si něco přečtu :)
    Já tam jsem Michaelka21
    25251010