Alíkovina

Můj školní výlet do Zoo Olomouc

vydáno  •  Cestování

Dne 8. 6. si většina žáků z naší třídy přivstala ještě dříve, než normálně vstávali do školy. Nikdo ale toho rána nebyl mrzutý, všichni vstali rádi a těšili se na zvířátka, dobrodružství a spoustu dalších skvělých zážitků.

Vlk Bílý z Zoo Olomouc, © anavercadav

Vstávali jsme většinou okolo 6. hodiny ráno a dojíždějící žáci si přivstali ještě dříve. Sraz žáků u školy byl v 6:45 h.

Měli jsme dopředu objednaný autobus na místenky, které jsme si předem předplatili. Autobus k nám přijel v 7:00 h a cesta trvala okolo 3 h. Někteří při cestě dospávali to, co ráno nedospali, jiní si četli knížku, jiní se kochali pohledem z okna. Všichni jsme se ale nemohli dočkat toho, co v Zoo Olomouc uvidíme.

Autobus dorazil s malým zpožděním, příjezd měl v 10:10 h. Vyrazili jsme Olomoucí, jeli dvakrát tramvají a pak jsme jeli několik kilometrů k zoo autobusem. Potom nám zbývalo dojít ke vchodu, vstupné jsme měli předem zaplacené, bylo to 40 Kč na jednoho žáka.

Měli tu opravdu hodně zvířat, která jsme si postupně všechna prohlíželi. Moc nás uchvátily speciální druhy koziček a koz a někteří z nás si i zaplatili 10 Kč, aby kozičky mohli krmit. Měli tu různě strakaté druhy, ale i úplně černé a úplně bílé. Každý si mezi nimi našel svého malého oblíbence, kterého si pojmenoval. Já jsem si našla úplně nejmenší kozičku, celou bílou, která ještě vůbec neměla růžky. Pojmenovala jsem ji Matýsek.

Jedna z trochu větších koz mě ze srandy trochu potrkala. Někteří z nás se báli, že je potrká nějaká z velkých koz, ale nestalo se tak. Velké kozy byly rozumné a nikoho nepotrkaly.

Uchvátily nás i žirafy s dlouhými krky, avšak měli tu jen dvě. Musím říct, že já jsem si žirafy představovala s mnohem delším krkem, ale měly ho dlouhý i tak. Hned vedle žiraf byly surikaty, které mezi sebou pobíhaly a dělaly blbosti a hlasitě nás při svých kouscích rozesmály. Potom jsme si všimli, že se mezi surikaty zatoulala jedna veverka, která tam nejspíš skočila z jednoho ze stromů, které byly za místečkem pro surikaty.

Pak jsme se šli podívat na želvy a plameňáky a pán, který vedle prodával zmrzlinu, vyšel ze stánku, protože mu tam zrovna nikdo nechodil koupit si zmrzlinu, a řekl nám k nim několik informací.

Asi v jednu hodinu jsme si šli koupit oběd do malé restaurace. Měli tam obrovský výběr jídla a pití. Já jsem si koupila hranolky a malou kofolu. Jiní z nás, co měli větší hlad, si k hranolkám dali ještě smažený sýr nebo si vybrali jeden z mnoha hambugrů či cheesbugrů.

Po obědě jsme si vylezli na věž, která byla postavená celá z plastů a kovů. Sahala do výšky 40 metrů a byl z ní velký výhled na část zoologické. Musím se přiznat, že mám docela strach z výšek, ale překonala jsem se, a až jsem byla úplně nahoře, tak už mi to tak vysoko nepřipadalo.

Když jsme z věže sešli, pokračovali jsme dál v cestě. Viděli jsme dva žraloky, každý byl jiný, ale nejspíš to byli žraloci vegetariáni, protože okolo nich plavalo spoustu jiných malých rybek. Byl tu i lev a lvice, ale nemohli jsme se na ně podívat, protože tam byla taková velká hnědá plachta a na ní bylo napsáno, že lvice rodí. Bylo tam ale vidět z boku a nakonec tam byl jen samec, takže lvici vzali asi někam do většího klidu.

Potom jsme obdivovali bílou sovu. A netopýry, které jsme šli naštívit do jedné tmavé místnosti, kde bylo horko. Létali nám přímo nad hlavou.

Pak jsme šli směrem, kde se nacházel pavion opic. Opice tam měly lanový park, kde mohly dovádět. Potom jsme se zašli podívat na bílé vlky, kteří právě dostali maso, a tak se o něj někdy i poprali. Vedle nich byli medvědi hnědí, kteří se také prali, ale také si stoupali na zadní tlapy.

Potom jsme zamířili na konec zoologické. Tam jsme si vybírali suvenýry. Já jsem si koupila malou bílou sovičku, jiní roztomilé bílé vlky nebo slizy a různé další věcičky.

A potom jsme se vydali na vlak. Čekali jsme v Olomouci na vlak asi 20 minut, dostali jsme tu na chvíli rozchod a já jsem si koupila hot dog. Cesta vlakem se mi moc líbila, když jsme vyšli z kupé na chodbu, kde byla otevřená okna, bavilo nás u nich stát, když jsme jeli přírodou. Dojeli jsme v pořádku a s velkými zážitky v 19:15 zpátky na nádraží, kde jsme se rozloučili a vydali se domů. Tam nás čekala večeře a já jsem ten večer usnula hned, jak jsem položila hlavu na polštář.

Vaše pocity z článku a otázky můžete napsat do diskuze k článku a nezapomeňte napsat, jestli jste tam taky někdy měli školní výlet nebo jaký byl váš letošní školní výlet.

Autorka: (12 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (11)

Příspěvek z 30. června 2018 v 10:41.
anavercadav v něm napsala:

JirkaBonik: Aha...

Příspěvek z 30. června 2018 v 9:59.
JirkaBobik v něm napsal:

Do ZOOOlomouc chodím každý čtvrtek a jak jsi psala že mezi surikatama byla jedna veverka, tak tam byla schválně. Je to veverka Kapská a má spojený výběh právě se surikatou.

Příspěvek z 29. června 2018 v 16:23.
anavercadav v něm napsala:

Veverkačiperka: To ti nenapíšu schválně jsem to nenapsala ani do článku. Nechci tě urazit nemyslím že by jsi ten osobní údaj nějak zneužila ty... Ale ti ostatní kdo to vidí... Tak pochop... Anijsem nepiš že bydlíš v Ostravě i když je to docela velké město...
Denig: Jo, každý má jiné oči... Od té doby se mohlo leccos změnit...