Zrovna jsme byli u dědečka, když tatínek našel inzerát na prodej dvou koní, kteří by nám přesně vyhovovali. A věřte nebo ne, oni byli opravdu oba skoro černí. Paní, která koně vlastnila, je měla ráda a prodávala je kvůli nedostatku času.

Do koní jsem se ihned zamilovala. Jeden byl Viky a druhý Bosi. Oba kluci. Moc jsem se těšila, až na nich budu jezdit sama na louce. Jenže to nešlo tak rychle, jak jsem si myslela. Viky mě moc neposlouchal a musela jsem s ním jezdit jen v kruhové ohradě.

Nakonec jsme ale přece jenom vyjeli na malou vyjížďku a já jsem dokonce sama cválala! Měla jsem z toho slzy v očích a ještě teď, když si na to vzpomenu, tak se celá chvěji. Bylo to opravdu nádherné.

Jenže tím příběh zdaleka nekončí. Viki si natáhl sval na noze a teď se o něj jen bojíme. Je, chudák, zavřený v ohradě a musí brát léky. Doufám ale, že to dobře skončí a koník se vyléčí. Držte nám palce.