Vzpomínám si na začátky, kdy jsem neuměla držet ani florbalku. Byla to katastrofa. Tělocvik mě nudil. Byla jsem levé křídlo.

Postupně už jsem to trochu uměla, ale přišel den, kdy jsem musela hrát proti klukům. Uhodili mě do nohy. Tehdy jsem si tělocvik totálně zošklivila.

Od těch dob hrajeme jen proti holkám. Byla jsem lepší a lepší.

Teď mě učitelka každou hodinu chválí, že jsem hrála dobře. Těším se na každý tělocvik. Někdy se stávalo, že jsme prohrály, ale mě bohatě stačí, když dám jeden gól. A navíc za každý gól dostaneme jedničku.

Den před prázdninami nám paní učitelka řekla šťastnou zprávu: jsme přihlášené na turnaj. Juchů!