Když se řekne výlet do Anglie, většina lidí si rovnou představí Londýn se všemi jeho památkami, galeriemi a dalšími stovkami zajímavých míst. Ale v Anglii (resp. Velké Británii) je i mimo hlavní město spousta dalších možností, kam se vydat. Třeba univerzitní město Cambridge.

Do Cambridge jsme se vydali s mým travel buddym v létě roku 2022 a strávili jsme zde tři dny, než jsme pokračovali dál na dalších několik dní do Londýna. Ale popořadě.

Z Prahy do Anglie jsme se vydali letadlem. A protože jsme letěli nízkonákladovou společností, čas odletu nebyl moc příjemný. Odlétali jsme asi v 6 hodin ráno, což by ještě šlo, ale na letišti jsme měli být už 3 hodiny předem, takže jsme se ten den moc nevyspali. Letěli jsme jen s batohem, takže odbavení šlo naštěstí velice rychle a my jsme pak na letišti Václava Havla strávili ještě poměrně dlouhou dobu čekáním. Alespoň jsme viděli východ slunce.

Co si budem, zabalit si na týden jen do batůžku na záda je trochu věda. Zvlášť když jste holka a prostě chcete mít s sebou i věci na „co kdyby náhodou“. A zvlášť když jsem počítala s tím, že si chci určitě ještě pár suvenýrů pro mne a pro blízké dovézt zpět, takže místa opravdu nebylo nazbyt. Ale nakonec jsem se nějak sbalila.

Když už jsme konečně za rozednívání měli nastoupit do letadla, rozpršelo se. A jak jsem psala, nízkonákladové lety jsou sice levné, ale nemusí být úplně komfortní. To jsme silně pocítili, když nás autobus dopravil k letadlu, vyložil a my jsme ještě pár minut stáli i s batohy před letadlem na dešti a čekali, než nás pustí dovnitř. Takže do letadla jsme přišli všichni totálně promoklí. Let dlouhý nebyl, ale uschnout jsme stačili. Všimla jsem si, že v letadle s námi letěla i skupinka skautů. V té době probíhalo v Praze mezinárodní Jamboree a tahle skupinka Britů, několika malých kluků a jejich vedoucí, letěla s námi. Když jsme ani ne po 2 hodinách vystoupili na letišti ve Standstedu, po dešti a mokru už nebylo vidu ani slechu. Museli jsme si o hodinu přeřídit hodinky, takže vlastně bylo pořád poměrně brzy ráno.

Další nevýhoda nízkonákladovek je ta, že vás většinou nedopraví přímo tam, kam chcete, ale z letiště pak musíte absolvovat ještě někdy i poměrně dlouhou cestu do cílové destinace. Toho jsme využili. Letiště, na které jsme přistáli, se nachází téměř přesně v polovině cesty mezi městy Londýn a Cambridge, která jsme obě chtěli navštívit. Z letiště jsme se tedy vlakem vydali přímo do Cambridge. Ani jsme nečekali, že nebudeme mít žádné zpoždění, takže když jsme dojeli do našeho prvního cíle cesty, měli jsme pořád před sebou celý den.

Přijeli jsme sem na úplném konci července, kdy z kampusů vysokých škol odjížděli poslední studenti, takže město bylo překvapivě klidné. Dokonce jsme zjistili, že domek, ve kterém jsme bydleli, vlastnil jeden z profesorů univerzity, Číňan, který se zabýval IT technologiemi. Celkově se mi město Cambridge moc líbilo. Jakože opravdu moc. Chvílemi jsem si připadala jak v jiném století. Řadové kamenné nebo cihelné domky, které byly všechny tak trochu menší než na co jsme zvyklí u nás, ale o to roztomilejší a útulnější. Kampusy univerzit vypadaly reálně jako z Harryho Pottera. Do některých jsme mohli nahlédnout. Běžně mají studenti v areálu, kde bydlí, k dispozici nejen ubytování, ale i např. jídelnu, knihovnu a někde dokonce mají i vlastní kapli. V té mne překvapilo, že pokladničky, které bývají v kostelích a kam se hází drobné peníze např. na opravu a provoz, vystřídala čtečka s QR kódem, takže stačilo pípnout kartou nebo mobilem a automaticky jste přispěli asi 3 libry. Na univerzitě v Cambridgi studovala velká řada slavný osobností, např. Sir Isaac Newton nebo Stephen Hawking.

Cambridge, univerzitní kampus

Co mne velice příjemně překvapilo, že ve městě bylo velké množství parků a zeleně obecně. V létě 2022 bylo bohužel tak velké vedro, že tráva nebyla zelená, ale totálně spálená. Občas to vypadalo, že není červenec, ale podzim v plném proudu. Naopak mne dost zděsilo, jaký nepořádek dokázali někteří lidé piknikující v parcích po sobě zanechat. A vlastně nejen v parcích, ale dokonce i před největší a nejhonosnější univerzitou v centru a její katedrálou se válelo poměrně velké množství obalů od McDonalds, igelitů, kelímků apod., i když koše všude normálně byly. Každé ráno brzy vyjížděla úklidová četa, která vše zlikvidovala, ale večer to byla doopravdy ostuda.

Než jsme se první den ubytovali, stihli jsme zajet dvoupatrovým autobusem ještě kousek za město, kde se nacházel vojenský hřbitov americkým vojákům. Tam jsme byli skoro sami. Byl to velmi profesionálně udržovaný areál, kde bylo malé muzeum, vysoký památník, letecká kaple a především několik stovek, možná i tisíc bílých křížků. Některé křížky nebyly tak úplně křížky, ale hvězdy, které ukazovaly na to, že padlý voják byl Žid. Byla to obrovská plocha, kterou kříže zaujímaly. Hřbitov vlastně působil velmi impozantně, ale zároveň velmi smutně. Na zdech s vytesanými jmény jsme dokonce našli i pár českých jmen. Co se mi moc líbilo, byla kaple letcům, především mozaika na stropě, která motivem prolínala letadla a anděly.

Cambridge, vojenský hřbitov

Po tom, co jsme prošli hřbitov, počkali jsme si na další červený autobus a dojeli jsme zpět do centra Cambridge a šli se ubytovat. Kousek od ubytování jsme měli menší obchod s potravinami, kam jsme si zašli nakoupit a já jsem měla hroznou radost z toho, že jsem si nakoupila sušenky s tučňákem a nechutně kyselé, ale mnou velice oblíbené octové brambůrky, které jsem jedla, když jsem byla v Anglii poprvé. No a s taškou potravin a nanukem v ruce už jsme si připadali jako místňáci.

A co bylo dál? To se dozvíte příště.