Ještě než se pustíte do samotného čtení, rád bych podotkl, že se mi stala cca 9 let zpátky nehoda.
Byl jsem rekreačním jezdcem na koni a na jedné projížďce se mi kůň splašil, vzepřel na zadní, já z něj spadl, takže do dneška mám pochroumané levé koleno, to jsem si prostě odnesl s sebou ze starých dobrých časů... od té doby vlastně nejezdím. Bohužel.
Každopádně mi dovolte vyjádřit můj vztah ke koním následujícím textem...

Dává nám všechno, co má. Rychlost, vytrvalost, sílu. Ale plane v něm i jeho divoký duch. Byl jiskrou, která zažíhala dávné mýty. Byl chloubou králů i dobyvatelů.
Byl oporou civilizace. Pod údery jeho kopyt se utvářely dějiny.

Dodnes má v našich srdcích místo ona pyšná krása, která nese jméno kůň. Nejlepší, nejvěrnější parťák, jakého můžeš mít.

V jezdectví jde o partnerství. Kůň vám půjčí svou sílu, rychlost a eleganci, které jsou vždy větší než ty vaše. Od vás za to dostane váš dozor, inteligenci a porozumění, které jsou větší než jeho. Dohromady můžete dosáhnout bohatství, kterého každý sám nikdy dosáhnout nemůžete.

Ve vašem partnerství jde o rovnováhu.

Rovnováhu mezi Respektem a Důvěrou, kůň tě musí následovat ne z donucení, ale proto, že tě následovat chce. Musíte vlastně tvořit stádo, ve dvou. A ty ho vedeš.

Pokud kůň nemá k tobě respekt na zemi, v sedle ho mít také nebudeš. A bez důvěry, bez té to také nejde.

Abyste z toho oba něco měli, musí dojít k souznění. Jinak k onomu kouzelnému poutu chybí ještě velmi značný kus. Kůň vidí naše záměry, cítí naše pocity, vnímá naše úmysly... Je jako zrcadlo, tvůj strach je i jeho strach.

Tvoje důvěra jemu je ti oplacena také jeho důvěrou. Kůň se ti stane tvým dobrým parťákem, společníkem na vyjížďky a kamarádem, kterému se můžeš vyzpovídat s jistotou, že to nikde nevykecá.

Ono i to ježdění má svoje kouzlo...

Člověk se „veze“, pod ním se kůň příjemné pohybuje, ten krásný příjemný pohyb je cítit i přes sedlo, člověk se uvolní, narovná a je mu skvěle. Úžasný pocit a odpočinek.

Sice je člověk unavený z pobídek holeněmi a ježdění celkově, ale je unaven příjemně...

Není na vyčištění hlavy nic lepšího než projížďka na koni. V klidu krokem v příjemné přírodě. Na čerstvém vzduchu. S nejlepším parťákem a společníkem, kterého může člověk poznat. Na loukách si zaklusat nebo zacválat. Hodit starosti za hlavu... Je to krásné, úžasné, ale kdo to nezažil a nezkusil, nepochopí. Musí to být láska. A nejkrásnější je, když po odsedlání a vyhřebelcování koně se o vás otře spokojeně hlavou, sdělí vlastně to krásné: „Děkuju za fajn projížďku, kamaráde.“ Neexistuje asi lepší pocit...

Ale ano, asi existuje, když sami sobě a koni věříte natolik, že jezdíte bez sedla... To je člověku ještě víc fajn a je ještě uvolněnější. A o to víc si to vychutná. Ale to se tomu krásnému, když kůň spokojeně poděkuje za příjemnou vyjížďku, stejně nevyrovná.

Na závěr bych pouze doplnil citát:

Jízdou na koni si půjčujeme svobodu, protože kůň nám propůjčuje křídla, která tak postrádáme, a dovolí nám prožít něco tak nádherného, dokonalého a jedinečného, že se to stává téměř nenahraditelným, protože nejkrásnější pohled na svět prochází mezi ušima koně.