Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Mráček
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Můj zážitek na školním výletě

    vydáno  •  Škola · Cestování

    Asi každá třída jezdí pravidelně na třídní výlety. Je to skvělý způsob, jak si užít nějaký čas se spolužáky mimo školu, třeba se i více seznámit a zlepšit vztahy ve třídě. Na takových třídních výletech se vám ale může přihodit ledaco. A někdy z toho zůstanou vzpomínky na celý život.

    Krvavá Mary, © největší_smíšek

    Také naše třída měla ve zvyku jezdit každý rok na výlet. Většinou to ale nebylo ZOO nebo výšlap, ale nějaký několikadenní pobyt. Jednou jsme tak jeli o pár vesnic a městeček dále a ubytovali se v hezké chatě. Jeli jsme skoro celá třída, náš třídní učitel, a dokonce i jeho žena. Ve třídě jsme měli odjakživa docela hezké vztahy, takže to byl moc fajn čas.

    Cesta tam sice nebyla nějak extrémně dlouhá a náročná, ale i tak jsme měli něco nachozeno a všichni jsme byli velice unavení. A tak nás nenapadlo nic lepšího, než si prostě pustit film. Dívali jsme se na film „12 podmínek dědictví“. Celá třída včetně učitele seděla v obývací místnosti, kde se film promítal. Ne, že by nebyl zajímavý, ale upřímně, zas tak moc mě to nebavilo. A mé dvě nejlepší kamarádky taky ne. Protože jsme měly společný pokoj, rozhodly jsme se místo filmu strávit večer společně tam. Kdybychom věděly, co nás čeká, nikdy bychom to neudělaly...

    Pokojík byl jednoduše zařízen. Byl ve druhém poschodí, zatímco obývací pokoj, ve kterém se film promítal, byl dole. V pokojíčku byly tři postele, na kterých jsme měly strávit následující noc. S mými kamarádkami, Péťou a Dančou, jsme si posedaly na postele a dělaly hlouposti. Na postelích jsme měly vyskládané spacáky, chipsy, nějaké pití a další sladkosti. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se brzy mělo něco stát.

    Péťa své dětství strávila v dětském domově. Její dětství nebylo vůbec veselé, obsahovalo rodiče alkoholiky, napadání nožem, výhrůžky a nadávky a spoustu bolesti. A tak byla přesunuta do dětského domova. Vyprávěla nám příběhy, které tam zažila. Třeba o Krvavé Mary. Už jste o ni někdy slyšeli? Tak Krvavá Mary je údajně čarodějnice, která se vám zjeví v zrcadle, pokud si před něj stoupnete a třikrát vyslovíte její jméno. Péťa vyprávěla, jak ji v domově ostatní děti strašily Krvavou Mary. Zavřely ji v nějaké komoře a ona se strašně bála. Její vyprávění bylo opravdu napínavé, až strašidelné. S Dančou jsme seděly přikované k posteli, po zádech nám běhal mráz. Byl večer, za okny tma, na horním patře jsme byly jen my. Úplně samy...

    Když vtom někdo zaklepal na dveře. Nejdříve jen lehounce. Lekly jsme se opravdu hodně, ale nakonec jsme se zasmály a zavolaly: „Dále!“ Nic. Zaklepání znovu, tentokrát o něco hlasitěji. Podívaly jsme se na sebe a znovu zavolaly: „Dále!“ Nic. Další zaklepání. Ta nejodvážnější z nás, Péťa, šla tedy otevřít. A za dveřmi bylo...

    ...prázdno. Nikdo tam nebyl. To už na nás bylo příliš. Zabouchly jsme dveře, skočily všechny do jedné postele, namačkaly se do jejího rohu a přes sebe přehodily spacák. Myslím, že si určitě minimálně jedna z nás cvrnkla do kalhotek. Byla jsem přesvědčená, že to je náš konec. Krvavá Mary si pro nás přišla. Bouchání na dveře sílilo, my křičely, tiskly se jedna ke druhé a marně zadržovaly vzlyky a slzy. Vtom se stalo něco, čeho jsme se obávaly nejvíc ze všeho. Dveře se otevřely. Tentokrát jsme nezahlédly pouze prázdnotu. Bylo to horší. Prostor dveří zaplňovala vysoká mohutná postava našeho třídního učitele. Zlobil se. Děláme velký rámus a rušíme ty, kdo se chtějí dívat na film.

    Brečely jsme. Třásly se strachy. A on se na nás zlobil! A přímo za učitelem stál náš nejzlobivější spolužák a smíchy se popadal za břicho. Ano, to on klepal. Poslouchal nás za dveřmi a rozhodl se nás pořádně vystrašit. A když slyšel, že jdeme otevřít, schoval se za roh. Bylo to od něj hodně zákeřné, ale i přesto, že se vše vysvětlilo, strach mě nepřešel ještě dlouho. A i když vím, že žádná Krvavá Mary tam nebyla, dokonce na vás ze zrcadla opravdu nevyskočí, ať budete její jméno opakovat kolikrát chcete, stejně jsem se bála vůbec podívat do zrcadla nebo kolem něj po tmě jen projít.

    A co z toho plyne? Nestrašte své spolužáky, opravdu to není hezké a mohou si odnést děsivé vzpomínky na celý život. I když teď se tomu opravdu jen smějeme ;-D Nevyprávějte si s kamarády strašidelné příběhy potmě, sami, v opuštěném pokoji. I když je mi jasné, že to stejně uděláte, protože to přeci rádi děláme všichni. A poslední věc. Krvavá Mary neexistuje, tak se jí zbytečně nebojte.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (3)

    Příspěvek z 9. února v 10:01.
    Vejunkaaa v něm napsala:

    R^R^R^R^:-cR^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^

    Příspěvek z 8. února ve 20:56.
    jenisek98 v něm napsal:

    R^
    Proto když jdu spát, vždy kouknu pod postel;-)

    Příspěvek z 8. února v 10:35.
    panglaq v něm napsal:

    5 tlapek R^R^R^