Spousta lidí to nechápe, někdo se mi směje, má o mně předsudky, nebo se ke mně chová, jako bych byla úplně blbá. Přitom já bych radši, aby se ke mně ostatní chovali úplně normálně.

Autismus mi zjistili v 6 letech, když jsem nastupovala do školy. Ve škole jsem měla kamarády, dobrou učitelku, všechno bylo skvělé až do 5.třídy. Uzavřela jsem se do sebe a přestala se se všemi bavit. Byla jsem jen doma a neměla jsem kamarády. Nakonec jsem se začala bát mluvit skoro přede všemi kromě rodiny. Cele dny jsem seděla u počítače. V 6. mě začali šikanovat dva kluci. Nadávali mi, posmívali se mi a mlátili mě. Ve škole jsem přestala komunikovat i s učiteli, prostě jsem všechno přestala dělat. V 7. třídě se to naštěstí vyřešilo a ti kluci mě nechali být.

Začalo to ale všechno nanovo - tentokrát mě ale šikanovali holky, do nich by to nikdo neřekl, takže se na to nepřišlo. Jednou jsem na internetu narazila na komunitu autistů. Přidala jsem se a začala si s nimi psát. Zjišťovala jsem, že si s nimi rozumím a začala chodit i na srazy autistů. Všechno se změnilo, měla jsem kamarády, přestala jsem se bát lidí. Teď chodím na jinou školu, všechno je lepší. Sice tam pořád nemám tolik kamarádů, ale je mi líp a to je důležité.

Pokud se vám článek líbil, mohla bych napsat ještě jeden, jen o mých problémech co mám díky autismu ...