Ahoj děti, já jsem myška Chroupalka a budu vám vyprávět pohádku.

Bylo nebylo, jednou moje maminka myš potkala u řeky mého tatínka myšáka. V tu dobu se ještě neznali, potkali se poprvé. Můj tatínek se do maminky zamiloval a chtěl si ji vzít za ženu. Ale byl v tom jeden háček. Moje maminka bydlela ve skrýši před řekou a tatínek za řekou. Maminka ani tatínek neuměli plavat a nemohli k sobě. Každý den oba chodili k řece a povídali si. Takhle to šlo týden, dva týdny a měsíc. Maminka i tatínek byli smutní z toho, že nemůžou na druhou stranu řeky. Oba vymýšleli plány, jak se dostat na druhou stranu řeky. Maminka zkoušela na kousku kůry přeplout řeku a tatínek na klacíku z lesa. Ani jednomu se to nepovedlo, ale nevzdávali to, každý den to zkoušeli znovu.

Už začínala být zima a maminka ani tatínek nechodili k řece, protože venku by zmrzli. Na řece se začal dělat led, ale byl ještě slabý na to, aby maminku nebo tatínka unesl. Maminka i tatínek se chtěli dál vídat, a tak si maminka ušila kabát z peří, které na podzim nasbírala. Uviděla, že řeka už je zamrzlá, a tak se rozhodla to zkusit. Stoupla si na kraj ledu a pomalu po něm přecházela až na druhou stranu. Zvládla to. Přešla řeku. Rychle běžela za tatínkem myšákem k němu do skrýše. Tatínek byl rád, že přišla. Maminka ale musela zpátky, než led roztaje. Nechtěla zůstat za řekou. Tatínek se rozhodl, že půjde s ní a spolu budou bydlet v maminčině skrýši.

Tatínek si s sebou zabalil potřebné věci a vlezl si k mamince do kabátu, aby mu nebyla zima. Kabát byl dost velký, takže se tam oba vešli. Vlezli na led, ale ten začal jemně praskat. Tatínek měl moc těžký batoh. Maminka s tatínkem se rozhodli přivázat batoh na provaz, a provaz si přivázali na ruce. Nejdřív po ledě přešla maminka s tatínkem a pak za provaz přitáhli batoh s tatínkovými věcmi. Tatínek se nastěhoval k mamince do skrýše a v létě si udělali svatbu.

Zanedlouho jsem se jim narodila já, Chroupalka. Pojmenovali mě tak, protože jsem stále chroupala chléb. Když mi byly tři roky, dostala jsem od maminky a tatínka růžový dort, na kterém bylo moje jméno. Po narozeninách jsme šli na procházku do lesa a tam jsem si našla kamarádku myšku Běhalku. Rodiče mě u ní nechali na odpoledne. Večer se pro mě měli vrátit, ale strhla se bouřka, tak jsem u Běhalky přespala.

Ráno jsme šli s Běhalkou před dům, za řeku. Rozhodla jsem se Běhalce ukázat, kde bydlím, a tak jsme šly k řece. Na řece byl slabý led, řekly jsme si, že nás udrží a že to přejdeme. Běhalka šla první, led pod ní trošku praskal, ale nekřupl. Já jsem šla druhá, led byl trochu popraskaný, ale já jsem šla dál. Najednou mi začal led křupat pod nohama. Utíkala jsem, ale marně. Brzy se celý led prolomil a já spadla do ledové vody. Běhalka sice nevěděla, kde bydlím, ale rychle můj dům našla a zavolala moji maminku.

Maminka mi hodila provaz, na kterém kdysi táhli s tatínkem batoh. Chytla jsem se ho a snažila jsem se dostat z řeky. Maminka mě za provaz vytahovala, moc to nešlo, proud byl moc silný. Za chvíli přiběhl i můj tatínek a s maminkou mě vytáhli. Myslím, že jsem omdlela, nic si nepamatuju.

Když jsem se probudila, ležela jsem v pelíšku a měla jsem na sobě maminčin kabát. Maminka mi řekla, že jsem omdlela. Potom mi donesla čaj ze šišek a řekla mi, ať si odpočinu. V pelíšku jsem ležela ještě několik dní, protože jsem měla myší horečku. Když jsem se uzdravila, tak jsme s maminkou odvedly Běhalku k ní domů. Led byl už dost tvrdý, takže jsme přes něj mohli chodit.

S Běhalkou si chodím hrát každý den, někdy u ní i přespávám, ale když končí zima, vrátím se včas domů, než začne tát led. Teď je léto a tatínek nám vyrobil most přes řeku. Teď si můžu s Běhalkou hrát i v létě a maminka s tatínkem se nemusejí bát, že bych spadla do řeky.