Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Myšlenky starostlivé sestry

    vydáno  •  povídky · rodina

    Dívce umře otec a její bratr se zhroutí. Ona nedokáže vidět bratra v tomhle stavu. Avšak i sama má psychické problémy, i když si to nechce přiznat. Pokud vás to zaujalo, podívejte se na tento příběh.

    Z původní obálky knihy Dívka, která si říkala Tuesday, © HarperCollins

    Už tu byl zase. Byl tam každou noc. Seděl na okraji balkonu, oblečený v pyžamu a díval se na hvězdy. Na koho vzpomíná, to dívka věděla.

    Byla z něj nešťastná. Nevěděla, co dál. To ona slíbila, že ho ochrání. Selhala, jako vždy. Proč to udělal?! Nebýt otce a jeho smrti, byli bychom všichni spolu. To on si jen tak odešel. Život se jim kvůli tomu obrátil vzhůru nohama. A ona věděla, že musí něco udělat. Doufala v zázrak.

    Proč na něj pořád myslí? Už je to rok. Proč tu není s ním, aby spolu oslavili jeho desáté narozeniny. Tak, jak si to on přeje. On to ale nepochopí. Upeču mu dort, aby měl radost. O zbytek se postará mamka.

    Všechno bylo zničené. Proč musela zmínit otce? Se slzami v očích vyběhl z domu, jen co uslyšel jeho jméno. Vrátil se až na večeři. Takže teď už i matka. To se proti nim spikl celý svět? Proč ho pořád všichni ničí?

    Od toho dne byl uzavřenější než kdy dřív. Lítost jsem cítila pořád. I moje známky se zhoršily. Ale co já s tím, když můj bratr trpí? Je mu blbě psychicky i fyzicky. Měl by zůstat doma, ale na to matka nepřistoupí.

    Jaká škola v přírodě?! Neměl by tam jezdit. Určitě se stane něco hrozného, neočekávaného. On to nezvládne, jak to všichni tvrdí. To já ho vidím každou noc brečet. Bojím se o něj, opravdu moc.

    Co jsem říkala, neměl tam jezdit. Měla jsem pravdu, ale kdybych neměla, bylo by to lepší... Včera matce volali, že můj bráška omdlel na pokoji. Můj milovaný bratříček, proč zrovna on? Proč ne třeba já? Chtějí ho snad poslat k otci?

    Má prý nějakou nemoc s hrozně složitým názvem. Zase se ptám: Proč zrovna on? Každý den ho navštěvuji. Matka o mně říká, že už jsem otravná. Nejsem, jsem jen starostlivá. A tak je na mě naštvaná. Ale co já s tím, tady jde o něj.

    Červen se změnil na červenec a já už můžu být sama. Schovávat se pod peřinou a brečet. Stav bratra radši nechci znát. Asi bych se zhroutila. Vím, že jsem sobecká.

    Matka mě donutila jít ven, prý už bylo na čase. No, nemyslím si, připadám si slabá. Chybí mi brácha. Už ho chci mít u sebe a nepustit.

    Z pohledu 3. osoby:
    Dívka spatří přicházející osobu. Opět se cítí silná. Na tváři se jí po dlouhé době objeví úsměv. Běží svého bratra obejmout. Chyběli si navzájem.

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    Příspěvek z 5. května ve 20:48.
    MedvidekKiki v něm napsala:

    Děkuji za názor:-D

    Příspěvek z 5. května v 17:50.
    holka333 v něm napsal:

    Mně se to strašně líbilo! Je to strašně dojemný:-3 Dávám pět pacek$>

    Příspěvek z 3. května v 18:24.
    MedvidekKiki v něm napsala:

    Ona to má svoje opodstatnění proč je to kratší, ale děkuju za názor$>