Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Na co si pořád stěžuješ?

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    Dokonalá postava. Po tomhle touží spousta holek v mém věku, ale upřímně, radši bych byla oplácanější.

    Čokoláda a káva mají příznivé účinky na pokožku, ale působí také na mysl. Zklidňuje a uvolňuje., © archiv Avon

    Na začátek něco o mně. Je mi čtrnáct, chodím do 8.třídy a už od malička vážím tak o deset kilo míň, než bych měla. 

    Čtenáři píší Alíkoviny

    V této rubrice najdete texty dětí, uživatelů Alík.cz. Vizitku autora najdete kliknutím na odkaz v závěru článku. Pokud se chcete přidat a stát se autorem Alíka, můžete svůj text i s průvodní fotkou vložit zde. Svůj článek pak hledejte v Alíkovinách, v rubrice Čtenáři píší Alíkoviny.

    Pro představu, moje váha je teď někde okolo 40 kilo a já pokaždé, když se podívám do zrcadla, přeji si být tlustší. Lezou mi žebra, všechny kosti mi tak trochu vylézají a nemůžu si ani vzít tílko, aniž bych neděsila lidi. Vesměs se setkávám se dvěma druhy lidí. Jedni by mě nejradši viděli zavřenou v nějakém ústavu a druzí (tedy spíše holky v mém věku) mi závidí nebo mě odsuzují. Těm prvním ani nemá cenu vysvětlovat, že taková prostě jsem a i když sním sama celou pizzu, stejně to nic neovlivní. A pro ty druhé je tu tenhle článek. 

    Štíhlost nemusí být anorexie ani bulimie

    Ve škole jsem často schytávala kritické pohledy učitelů, když jsem nesnědla celý oběd a nebo mi bylo špatně. Na táboře jsem vždy musela jíst víc než ostatní a v jednu chvíli jsem kvůli pár dospělým musela jíst doma pod dozorem, protože si moje vlastní máma myslela, že jsem bulimička. Když na talíři nechám netknutou rybu (ryby nejím), už slýchám nadávky, že si ničím život. Kdy už si konečně uvědomíte, že štíhlost (fajn, v mém případě i vyhublost) neznamená hned anorexii či bulimii (popřípadě jiné). 

    Když přijde řada na převlékání, vždy spěchám ať jsem buď mezi prvními nebo mezi posledními, což na soutěžích moc dobře nejde a chození pozdě do hodiny si taky vybírá svou daň. Když totiž sundám tričko, už se na mě ze všech stran hrnou všímavé poznámky o tom, jak strašně vypadám. A nebo taky slyším od silnějších spolužaček sny o tom, že by chtěly vypadat jako já. A věřte mi, že není moc příjemné, když si na vás ostatní lidé v šatně ukazují a kritizují vaše vystouplá žebra. 

    Omezení oblečení

    Tílka, upnuté trička, šaty či kraťasy. A možná i další kusy oblečení, které nemůžu nosit. Džíny musím hledat jak v dětském, tak v dospělém oddělení a často je to záležitost několika hodin, protože na mou postavu by se musely šít snad speciální velikosti.

    V plavkách se stydím a proto se jim už v zásadě vyhýbám, abych nemusela poslouchat narážky na svou postavu. V tílkách mi lezou klíční kosti, v kraťasech se zvýrazňují moje tenké nohy a šaty ukazují snad všechny mé kosti. Takže když slyším něco od spolužaček, mám chuť je poslat místo sebe do obchodu, ať hodiny hledají jedny džíny. 

    Nikdo nechce kostlivce

    Věřte mi, žádný kluk nechce kostru, kterou nemůže ani obejmout, aniž by necítil všechno pod její kůží. Vlastně jsem ještě nikdy neměla kluka, protože kluci zkrátka nemají rádi holky, které vypadají, že právě vylezly z rakve.

    Znám spoustu holek, které jsou oplácané a přesto jim nedělá problém najít si druhou polovičku. Tlustší může okouzlit vtipem, chytrostí a krásou, stejně jako tuctové holky, ale upřímně, s blond vlasy a vychrtlou postavou vypadám jako špatná a blbá modelka. A než stačím říct jediné slovo, už od anorektičky odcházejí pryč.

    Takže co, pořád si myslíte, že mít mou postavu je boží?

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 28. června 2015 v 15:10.
    Jinotajka v něm napsala:

    Opak

    Já jsem zase úplný opak. Spíše se cítím tlustá. Je mi 12 let, měřím cca 154 cm a vážím kolem 55 kg. Kamarádky mi sice říkají, že mám prostě jenom jinou postavu ale já si to nemyslím. Ale zase na druhou stranu to mám z taťkovy rodiny. Tam jsou všeci trošku obézní. I tak bych chtěla aspoň trošičku zhubnout. Ale naštěstí nejsem ta nejsilnější z naší třídy13

    Příspěvek z 31. května 2015 v 18:31.
    esynka101 v něm napsala:

    Já taky

    Ahoj,
    sice jsem mladší, ale zažívám to stejně. Mám v 5. třídě sice 30 kilo, ale jsem vyhublá. Vylézají mi kosti a když kolem mě někdo projde a řekne "Dávaj ti doma vůbec najíst?" chce se mi brečet. Mám pár kamarádek, které drží při mě, ale i těm to občas ujede. Někdo mi říká i anorektičko... Také bych chtěla být více ''při těle'', ale ač jím, jako zběsilá, ač se snažím cvičit atd, nic to se mnou nedělá. 13

    Příspěvek z 31. května 2015 v 7:42.
    Tulisa v něm napsala:

    lol

    Krásný článek naramě se ti povedl