Asi většina z nás zná pohádku O dvanácti měsíčkách, kde zlá macecha vyhnala Marušku do lesa na jahody, a to v únoru, když všude byl třeskutý mráz a spousta sněhu. Marušce se podařilo obtížný úkol splnit za pomoci dvanácti měsíčků, kteří dokázali v blízkosti svého ohniště změnit roční dobu a umožnili jí natrhat požadované jahody.
Zeleň i v zimě?
V dnešní době už jahody v únoru nejsou žádná vzácnost, dají se koupit v kdejakém supermarketu, buď vypěstované ve skleníku, nebo dovezené z teplých krajin. Nicméně i mimo skleníky a v našich krajích se dají najít místa, kde i v zimě je teplo a není tam sníh. Jedno z takových míst jsme viděli při nedávném srazu v Ostravě, byla to halda Ema. Ale existují i místa, kde zimní teplo je čistě přírodního původu, a to v oblasti s čistým přírodním vzduchem, nikoli jedovatými výpary jako na Emě. Jedno z takových míst je vrch Boreč v Českém středohoří. Samozřejmě jahody tam v únoru nerostou, ale je tam trvalá zeleň i v době, kdy všude kolem vládne sníh a mráz.
Výlet na Boreč
Vrch Boreč se nachází nedaleko města Lovosice, od lovosického nádraží se tam dá dojít i pěšky, i když to není úplně co by člověk kamenem dohodil. Taky se dá trochu přiblížit autobusem, ale ten nejezdí moc často, zejména o víkendu. Případně se tam dá dojet autem, ale je obtížné najít vhodné místo k zaparkování. Přímo začátek naučné stezky Boreč je ve vesnici Režný Újezd.
Začátek naučné stezky Boreč, březen 2013, © Pralinka2
Informační tabule na začátku naučné stezky Boreč, © Pralinka2
Z vesnice Režný Újezd už vidíme nevelký a poměrně nenápadný vrch Boreč.
Vrch Boreč v Českém středohoří, březen 2013, © Pralinka2
Vrch Boreč v Českém středohoří, červenec 2013, © Pralinka2
Během cesty potkáváme informační tabule naučné stezky, které nás informují o tom, jaké rostliny v okolí rostou nebo jací živočichové tam žijí. Pokud je dobrá viditelnost, jsou z cesty vidět i pěkné výhledy na okolní České středohoří.
Výhled z vrchu Boreč, červenec 2013, © Pralinka2
Když dorazíme na vrchol, v létě nás nic extra zajímavého nečeká. Ale v zimě, kdy všude leží sníh a vládne třeskutý mráz, se u vrcholu začne okolí trochu měnit. Některé úseky cesty jsou bez sněhu a viditelně z nich stoupá tzv. pára.
Vyhřívaná cesta poblíž vrcholu Boreč, leden 2013, © Pralinka2
A konečně v bezprostřední blízkosti vrcholu narazíme na díry v zemi, z nichž proudí teplý vzduch. A i když vůkol je sníh a mráz, v okolí těchto děr sníh není, naopak i v polovině ledna i za studené zimy tam je zeleň, a občas se v teplém vzduchu u díry vyhřívají promrzlí turisté. A to, co proudí z té díry, je čistě přírodní teplý vzduch, nikoli jedovatý kouř jako na haldě Ema, kterou jsme viděli na srazu v Ostravě. Následuje několik obrázků z ledna a března 2013 (pro ty mladší upřesňuji, že v roce 2013 trvala zima až do března).
Vývěr teplého vzduchu na vrcholu Boreč, leden 2013, © Pralinka2
Turisté se ohřívají u vývěru teplého vzduchu, leden 2013, © Pralinka2
Vývěr teplého vzduchu na vrcholu Boreč, leden 2013, © Pralinka2
Vývěr teplého vzduchu na vrcholu Boreč, březen 2013, © Pralinka2
Turista se ohřívá u vývěru teplého vzduchu, březen 2013, © Pralinka2
No a z vrcholu pokračuje naučná stezka zpátky do Režného Újezda. V zimě už nás nic zajímavého nečeká, kromě toho, že si musíme dávat pozor, abychom si na zasněžených cestách nerozbili ústa. Ale v létě, kdy jsme neviděli nic zajímavého na vrcholu, nás naopak čeká zajímavá přírodní zajímavost na úpatí vrchu Boreč. Tam jsou také díry v zemi, které jsou zajímavé v létě. Z těch děr totiž proudí zase naopak studený vzduch. Takže prý ještě koncem jara tam jsou zbytky ledu, a v červenci 2013 za horkého letního dne ukázal teploměr u jedné z těch děr teplotu jen malinko nad nulou.
Chladný vzduch na úpatí vrchu Boreč v červenci 2013, za horkého letního dne, © Pralinka2
No a od tohoto místa už je to kousek zpátky do Režného Újezda, odkud už se nějak dostaneme k autu nebo k autobusové či vlakové zastávce.
A jak že to celé funguje?
Fungování této přírodní zajímavosti je popsáno na informačních tabulích této naučné stezky. Spočívá v tom, že uvnitř kopce je systém puklin a dutin, samozřejmě přírodního původu. Tyto pukliny a dutiny mají výstup na povrch jak na vrcholu kopce, tak na jeho úpatí. A v zimě, když je všude kolem studený vzduch, tak uvnitř kopce v těch puklinách je vzduch teplejší než v okolí, a podobně jako třeba v komíně tento teplejší vzduch stoupá nahoru, uniká na povrch těmi dírami v okolí vrcholu kopce a ohřívá okolí těch děr, takže se tam nedrží sníh a je tam stále zeleno. A studený vzduch, který je nasáván dírami na úpatí kopce, ochlazuje spodní část vnitřku kopce. Toto je popsáno i nakresleno na těch informačních tabulích na vrcholu.
Popis ventarol na informační tabuli na vrcholu Boreč, © Pralinka2
Schéma proudění teplého vzduchu v zimě na vrcholu Boreč, © Pralinka2
No, a když přijde léto a všude kolem je horko, tak vzduch uvnitř kopce je chladnější a těžší, klesá dolů a vyvěrá těmi dírami na úpatí. A protože vnitřek kopce se celou zimu chladil studeným nasávaným vzduchem, je teď ten vzduch vyvěrající těmito dírami dost studený. A dírami na vrcholu je nasáván horký letní vzduch a ohřívá horní část vnitřku hory, aby na zimu měla dost tepla na opětovní zásobování vrcholu kopce v zimě.
Popis chladného vzduchu na úpatí vrchu Boreč, © Pralinka2
Schéma proudění chladného vzduchu v létě na úpatí vrchu Boreč, © Pralinka2
Když budete mít někdy čas, zkuste se na tuto přírodní zajímavost podívat. Příroda je tam zajímavá po celý rok, ale ten proudící studený a teplý vzduch je nejlépe znát v zimě, když mrzne a je sníh, a koncem jara a v létě, kdy na úpatí proudí ten studený vzduch. Na začátku jara nebo podzimu to není úplně ono.
Přeji vám šťastnou cestu.
A na závěr ještě jedno video s výkladem pracovníka CHKO České Středohoří:
