Alíkovina

Na procházce Světakrajem: Vodozdroj a Velká Močálová cesta

vydáno  •  Knihy · Čtenáři píší Alíkoviny
Jak stále postupujeme za východ, naše cesta pomalu končí. Světakraj nám brzy zamává z ostrých srázů a my se možná octneme v bájném Vodozdroji, pokud k němu vlastně vůbec dorazíme přes Hvozd i Soumračné lesy. A pokud nás Skřehule nechají projít přes Velkou Močálovou cestu.

z Kronik Světakraje, © pro iDNES, z Kronik Světakraje

Zdálo by se, že tolik obávaný Hvozd se vyhne obloukem všem nepříjemnostem, avšak právě naopak. Jakmile si už byla vedoucí síla jistá, že ze Svatého Fraxu i Dolního města vytěžila maximum, nechala ho živořit na pokraji zkázy a rozhodla se tyranizovat pro změnu Hvozd.

Problém byl v tom, že původní obyvatelstvo těžko nějak sjednotit, aby jim mohli vládnout a tak si tam postavili několik osad. Jedna z nich jsou Hutě, ošklivé, zapáchající místo, plné těžebnického průmyslu a nekalých plánů, další je Východní hřad a Stříbrné pastviny.

Jediným svobodným místem, neokupovaným zlou mocí, jsou Svobodné mýtiny, místo, kam se uchylují rytíři - knihovníci, aby započali svou cestu za pojednáním.

Dalším složitým mezníkem bylo, jak sem dopravit občany, jídlo, zásoby i další prvky svých nekalých plánů. A právě tehdy vznikl nápad postavit Velkou Močálovou cestu. Je celá ze dřeva a táhne se přes celý Močál. Takhle může každý v bezpečí projít až do Hvozdu, aniž by se mu něco stalo. Samozřejmě za velký poplatek, který padne do kapes Skřehulím.

Velká močálová cesta končí na Východním hřadu obrovským tržištěm, rozprostírajícím se dokonce v několika patrech nadzemní dřevěné konstrukce. Zde je možné sehnat vše: jídlo, domácí mazlíčky, povozy, ošacení, otroky, ale i pořádný pech.

Smíte se tu svobodně pohybovat pouze s květem na viditelném místě, květ si musíte zakoupit u skřehulí a dávat si na něj veliký pozor. Jakmile vám květ seschne, trvá to tak tři dny, ocitáte se v nebezpečné situaci. To vás může zajmout kterýkoliv otrokář a udělat z vás otroka. Někteří jsou dokonce tak troufalí, že vás zajmou a dokáží si počkat, než vám květ shnije a až tehdy vás vystaví na tržišti.

Přijít o kvítek je snadnější, než by si kdo pomyslel. Ve Východním hřadu není problém dostat se do problémů. Obzvláště, když je kolem tolik nenasytných sobců, kteří vám k tomu rádi dopomohou.

Jediným ušetřeným místem v tomto kraji zůstaly Srázy. Nebezpečné, strmé, ostré a příkřejší než cokoli, co si dokážete představit. Jakmile se dostanete na toto mlhou opředené místo, je vám smrt vždycky blízko. Stačí neopatrně šlápnout a jste adeptem na nikdy nekončící let do temných končin volné oblohy.

Na Srázech bloudí kdovíjaké příšery a je moudré držet se od těchto končin spíš dál než blíž. Tohle pochopily i skřehule a je to jediné místo, kterému se vyhnuly. Prozatím?

Když nakouknete dál do Hvozdu, do srdce pravého, nedotknutého tajemství nebezpečné říše, zakryté hustou vrstvou stromoví, ocitnete se v Soumračných lesích. Je to tajemné místo a pro každého, kdo tu nevyrůstal, i smrtelné. Jejich temná atmosféra vás dokáže zmást a oklamat, ztratíte rozum a navždy zůstanete bloudit v tenatech Soumračných lesů.

Doplatil na svou troufalost nejeden rytíř - akademik, když se odvážil vkročit sem, aby našel Bleskofrax a zdá se, že na svou troufalost spíše doplatí. A nejen on, i jeho rodina a všichni blázni, kteří se ho vypraví hledat. A kdo by překonal Soumračné lesy a pohlédl ještě dál na Východ, ocitl by se u Vodozdroje, jestli vůbec něco takové existuje.

Báje o něm vypráví, že je to obrovská mísa, naplněná vodou Prabouře, kam zasela první semínko života a odkud se rozšířilo do celého Světakraje. Prý jsou jeho vody léčivé, o tom však nikdo nedokáže podat svědectví. Nikdo až na Kobolda Moudrého, prastarého muže, který došel k Vodozdroji, Snítka a Kapulčíka, kteří v zoufalství následovali jeho příkladu a také na celou posádku létající lodě, jíž byl Snítek kapitánem.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!