Vstávat v sedm? To se asi pomátli - já vstávám v jednu. Nutit mě do jídla, když nechci? Já jím kdy chci a co chci. Jít na procházku, když nechci? Já chodím kdy chci a kam chci! Možná vám přijdu rozmazlená, ale já si ráda řídím svůj život sama. Prostě se mi nelíbí, když mi úplně cizí lidi rozkazujou.
Na tábor jsem se letos vyprdla a zkusila jsem něco úplně jiného. Naše škola jezdí každý rok k moři, tak jsme s kámoškou jely taky. Letěli jsme do Itálie, přesněji do Kalábrie, a nemůžu si to vynachválit. Naše skvělá ředitelka nám dala úplnou volnost.
Snídaně byly od 7 do 9 - když jsme se probudili, tak jsme si šli sami na snídani, no a po snídani jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Kdo chtěl jít na pláž, šel na pláž, a pro ostatní tam byl báječný animační program, kterého jsme se mohli kdykoliv zúčasnit a kdykoliv zase odejít. Taky jsme jezdili na výlety - též dobrovolně.
Večerka byla taky dobrovolná, takže kdo chtěl být vzhůru do jedné, klidně mohl. Taky jsme jezdili každý večer do obchoďáku na nákupy a zase dobrovolně. No prostě já se na tábor už nikdy nevrátím!