Alíkovina

Na věku ani předmětu nezáleží

vydáno  •  Škola a poznání
Opět se ukázalo, že oblíbenost kantorů se nedá měřit ani věkem, ani předmětem, který učí. Jak by se jinak mohli do semifinále ankety o nejoblíbenějšího učitele – Zlatý Ámos – probojovat učitelé matematiky, chemie, češtiny, dějepisu? Ukázalo se, že i žák, kterému už v první třídě „ozdobila“ vysvědčení dvojka z chování, může být skvělým kantorem. Před porotu, které již tradičně předsedal MUDr. Jan Cimický, předstoupilo 16 učitelů, kteří se probojovali z regionálních kol do kterých je vyslali jejich žáci. Skvělí byli všichni, ale postoupit mohlo je

O Zlatého Ámose bude bojovat šest pedagogů
Ve čtvrtek 8. března 2007 se v zrcadlových sálech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy rozhodlo o finalistech ankety Zlatý Ámos 2007. Všichni semifinalisté převzali z ruku ministryně školství Mgr. Dany Kuchtové pamětní list, který jim bude účast v semifinále připomínat.

Finále 14. ročníku ankety Zlatý Ámos se koná v pátek 23. března 2007 v kongresovém centru Olšanka v Praze 3. Tady budou učitelé o titul Zlatý Ámos bojovat společně se svými žáky. Finále je veřejné, zcela určitě si každý pedagog přiveze i početnou skupinu fanoušků. Slavnostní korunovace je jako obvykle součástí Kantorského bálu v sobotu 24. března 2007 od 19. hodin v Národním domě na Smíchově v Praze 5.

Jan Hainiš – na lyžích jako doma
„Nejvíce se nám líbí jak pan ředitel jezdí na lyžích s rozepnutými botami a divíme se že si ještě nedal na pusu. Kdyby byl každý učitel jako on, tak celý náš národ je mnohem chytřejší,“ prozradili na svého oblíbeného učitele a zároveň ředitele školy ve Svobodě nad Úpou Jana Hainiše jeho žáci. A ještě dodali: „Pan ředitel je velmi atraktivní, sympatický, zdvořilý, vtipný, pohodový a tolerantní muž, ale dokáže se i pěkně rozčílit. Nemá rád zlobivé děti a ty které se neučí. Je středně přísný a tím udělal si respekt u všech lidí ve škole.“ Na lyžích je Jan Hainiš jako doma. Vždyť nějaký čas také závodně lyžoval. Do Prahy přivezl ukázat nejen školní časopisy, ale také vlasnoručně obroušené kameny.

Renáta Spratková – jako modelka
V přihlášce do ankety žáci na paní učitelku prozradili, že soutěží velmi ráda: „Paní učitelka nás přihlásila do soutěže s Diskítem. Říkala, že pojedeme do Prahy a vyhrajeme. A měla pravdu. Jeli jsme a vyhráli 250 000. A taky řekla, že jestli vyhrajeme, tak poplave jakousi štafetu v plavání. A tak musela plavat, ale to taky zvládla a donesla medajli.“

Byť na semifinále Zlatého Ámose neměli učitelé dovoleno brát žáky s sebou, přesto je před porotu různými způsoby propašovali. Paní učitelka Spratková z brněnské základní školy Pastviny si přivezla třídu hned v několika podobách. Zvlášť povedený byl třídní maxiplakát, kde byli žáci snad dokonce v nadživotní velikosti. Za zmínku stojí určitě také originální oblečení zhotovené u příležitosti návštěvy ministerstva.

Roman Peška – rychlostí blesku
“Před chvílí tu ještě byl a už tu není! Kdo to je? Nevíte? Tak malá nápověda: Míhá se po chodbě rychlostí blesku, vždy obtěžkán haldou knih a mapou pod paží. Už to víte? No přece pan učitel Peška!“ – napsali žáci do přihlášky. A pan učitel své pověsti nezůstal v semifinále nic dlužen. Při prezentaci stihl představit nejen sebe, ale dokonce celou školu. Ano, do budovy ministerstva propašoval nikoli třídu, ale rovnou všechny žáky ZŠ a MŠ Tábor. Jak to udělal, to už vám prozradí fotografie.

Doubravka Matulová – učitelka omylem?
„Je přísná, ale spravedlivá… Její přístup k výuce odpovídá době, takže nemusíme všechny úkoly psát na papír, ale posíláme jí je také pomocí elektronické pošty, čehož si také všichni moc cení. Je s ní opravdu velká legrace. Moc si jí vážíme,“ prozradili na svou paní učitelku v přihlášce do ankety žáci ZŠ Mládí z Prahy 5.

Porotě paní učitelka přiznala, že ke svému povolání se dostala tak trochu omylem. Pokud prý jako školačka v něčem opravdu vynikala, pak to bylo zlobení. Ne, že by její žáci také občas nezlobili. Ale jak prozradili v přihlášce, zlobí spíše jejího kolegu. Jenže to není kolega obyčejný:

„Jednoho dne na stole paní učitelky našli plyšové zvířátko, které má podobu soba. Od té doby pokládáme našeho zvířecího kolegu za našeho druhého učitele a k našemu překvapení to naše vyučující vzala s humorem. Tak jsme občas svědky toho, jak sob vypráví paní učitelce, co jsme o přestávce dělali, protože on v té třídě byl, ale paní učitelka si šla dát kafe, a tak ve třídě být nemohla. Také panu kolegovi děláme hrozné naschvály, že ho někam schováme, či na něco vysokého ho posadíme, a potom čekáme jenom na příchod naší kantorky, která je s velice uraženým pohledem velmi uražena, když toho nebohého chudáka zase vidí, co jsme mu provedli, a ten hned samozřejmě žaluje, co jsme mu vyvedli a jak hrozně jsme ho zlobili. Paní učitelka pak vezme svého kolegu do ruky a jde dotyčného potrestat tím způsobem, že sob dá danému žákovi facku, no ale plyšová malinká ruka moc asi facku nedá…“

Petra Barošová – učitelka hrdinka
Paní učitelka ze základní školy v Zubří se snaží žákům ukázat matematiku jako koníčka a zábavu. Opisování domácích úkolů na poslední chvíli předchází velmi rafinovaným způsobem – raději je vůbec nedává. Ale nemyslete si, že je sama stále ponořena v matematických rovnicích. Když si chce od svého povolání odpočinout, tak sedne na motorku a vyrazí na výlet.

A jak je to s tím hrdinstvím? To prozradili žáci v přihlášce do ankety: „Byli jsme na hradě Veveří. Součástí programu bylo vystoupení žonglérů. Jeden z nich si vyžádal dobrovolníka, aby kolem něho mohl metat nože... Nepřihlásil se samozřejmě nikdo jiný, než naše statečná paní učitelka.Všichni jsme měli zatajený dech a abychom paní učitelku trochu podpořili, začali jsme skandovat: Petra! Petra! Petra! Postupně se k nám přidávaly další školy.Vše dobře dopadlo. Žonglér si paní učitelku pouze obkreslil na dřevěné pozadí, namaloval jí obrovské uši, zuby, prostě udělal z ní karikaturu. A začal se do té karikatury strefovat. Paní učitelka měla za úkol křičet, jako by se trefoval do ní. Šlo jí to vskutku skvěle. Všichni jsme se smáli. Paní učitelka se ještě nechala s žonglérem vyfotit a za bouřlivého potlesku se vrátila na své místo. Zkrátka naše paní učitelka je hrdinka!“

Ivan Sedlák – žijící legenda
„Tento, ačkoli na první pohled postarší pán, je i přes svůj požehnaný věk neustále plný elánu. Potkáte-li ho na chodbě, tak na rozdíl od některých kantorů, kteří na pozdrav odpoví neurčitým zamručením nebo neodpoví vůbec, se profesor Sedlák rozzáří, roztáhne úsměv takřka od ucha k uchu a veselým tónem odpoví. Jakékoli setkání s ním vás naplní optimismem,“ prozradili na svého oblíbeného kantora jeho žáci. Pan profesor při semifinále předvedl, že k chemickým pokusům není třeba chemická laboratoř. Vystačil si i s malým stolkem na chodbě ministerstva... Budova ministerstva, původně určená k zábavě panstva, už zažila jistě leccos. Ale troufnu si tvrdit, že chemické pokusy tu měly premiéru.

„Dobrá třetina nynějšího profesorského sboru Masarykovy Střední školy chemické je z řad jeho bývalých žáků. Profesor Sedlák je zkrátka žijící legenda… Jsou to pro něho charakteristická hypnotizující gesta, kterými doprovází své výklady. Skutečně: když svým protáhlým dialektem vypráví třeba o tom, jak za druhé světové války jezdil na chmel, a při tom neustále pokrčuje kolena a zuřivě gestikuluje rukama, je to fascinující a člověk se sám sebe ptá, jestli čarodějové skutečně existují. Vážně jen do ruky hůlku a mohl by hrát ve filmu o Harry Potterovi. Možná to znáte. Suplované hodiny bývají někdy nadmíru nudné. Nikoli však v podání pana profesora Sedláka. Z nesčetných příhod žáci vybrali tu, která nadmíru oživila suplovanou hodinu chemické techniky: „Probíranou látkou byly armaturní prvky na potrubí a charakteristika potrubí a čerpadel. Profesor Sedlák, hluboce zabraný do výkladu, náhle přikreslil do schématu potrubí na vstup jakýsi košíček. Otočil se na nás a s celou svou osobitostí pronesl: "Ták studentí! Tady jsem dal sací koš. A proč jsem to udělal?", po chvíli hrobového ticha pokračoval: "Tak si představte, že by v té kapalině, třeba ve vodě, plavala dejme tomu, mrtvá krysa. Tak by jí to čerpadlo nasálo a nahoře by nám místo vody lezl prejt."


O titulu Ámos sympaťák rozhodnou SMS
AMOSmezeračíslo soutěžícího - to je tvar SMS zpráv, které budou rozhodovat o tom, kdo v letošním roce získá titul Ámos Sympaťák. Hlasy je možné posílat od úterý 13. března do pátku 23. března do 12 hodin na telefonní číslo 900 11 04. Cena jedné SMS je 4 Kč včetně DPH. Hlasování technicky zajišťuje ATS Praha. Finalisty ankety Zlatý Ámos najdete na webových stránkách www.zlatyamos.cz.

Autor: (6 let)