Příběh je o jedné dívce, která chodila do osmého ročníku na základní škole.
Přišla sem z jiné školy poblíž Středočeského kraje, kde měla normální život. Ten jí ale překazila tato škola.

Po příchodu do školy se vše změnilo, lidé se na ni dívali jako na zcela výjimečnou osobu, ale to ona nebyla, byla obyčejná. Lidem se na ní něco nezdálo. Byla to její tlouštka. Spolužáci se jí kvůli tomu posmívali. Byla to „narámná sranda“, ale jen pro ně. Dívce to tak ale rozhodně nepřipadalo. Není se čemu divit, když se celý druhý stupeň posmívali její tlouštce.

Někteři inteligentnější lidé ale věděli, že tloušťka není všechno, hlavně jde o to, jaká je uvnitř. Těch bylo ale velmi málo a lidí, kteří byli proti ní, bylo desetkrát více. Zatím to zvládala a neřešila to, myslela si totiž, že to přestane, ale ne, nepřestalo a posměch byl stále větší a větší. Lidé si dokonce vymýšleli další nesmysly na ni a každý na ní našel něco špatného, jak o stylu vlasů, tak o barvě očí, jméně a další.

Dívce to už přijemné nebylo, ale nebyla ten typ člověka, co by něco řekl rodičům, učitelovi nebo popřípadě nějaké kamarádce. Tak to tak pokračovalo dál. Ale jednoho dne už to byla poslední kapka. Před školou ji její spolužáci slovně napadli, po chvíli i fyzicky. Dívka po tomto incidentu utekla ze školy a došla na poslední vlakové nádraží, kde přemýšlela o svém životě a co vlastně bude dál.

Dívka se pokusila o sebevraždu a došla na nejbližší koleje. Z dálky za ní přiběhla její jediná kamarádka Eva. Naštěstí jí to rozmluvila a hned s ní došla vše říct rodičům.

Po pár dnech se již vše konečně začalo řešit i s jejím třídním učitelem a spolužáci měli veliký problém. Následně i naše dívka přešla na jinou školu, kde už ji brali takovou, jaká je a to je správně.

Ponaučení z příběhu je takové, že všichni lidé si jsou rovni. A důležité je si uvědomit, že je důležité vědět, jaký je člověk uvnitř. Jakou má povahu, zda je například hodný, zlý, kamarádský...
Nezáleží na tom, zda je někdo tlustý, malý, blonďatý, hnědovlasý, černý, bílý či puntíkatý.