Alíkovina

Najednou zničehož nic

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
„Puberta,“ vzdychá mamka vždycky, když je s kamarádkami. „No, naše Hanka taky. To je pořád: Mami potřebuju voňavku, mami jdu si koupit lak na nehty.“ Rodiče nad tím zoufají. Ale zajímá se někdo, jak se cítíme my?

(Ilustrační snímek), © Profimedia.cz

Když mi bylo jedenáct, chtěla jsem se zeptat mamky, jestli si můžu lakovat nehty. Mamka spráskla ruce a vzdychla: „Puberta je tady.“ A pak řekla: „No dobře, jeden světlý lak.“ „Díky mami,“ řekla jsem a byla šťastná, jak blecha. Hodila jsem na sebe mikinu a spěchala do nejbližšího obchodu s kosmetikou.

Koupila jsem si světle modrý lak. Doma jsem si lakovala nehty. Druhý den jsem šla do školy a holky si všimly, že mám nalakované nehty. Navzájem jsme si je chválily. Ale jedna holka nehty nalakované neměla, její mamka jí to nedovolila. Jaké to pro ni bylo? Být jiná je hrůza. Když si deset holek ze třídy lakuje nehty a jedna ne, je to hrozný pocit. Ale rodiče řeknou jen: „Potřebuješ být jak ony? Můžeš brečet ale nic nezměníš!“

Alíkova poznámka

Snahou rodičů je chránit své děti. Mají své zkušenosti. Zkušenosti jsou to, co mladým dospělým chybí. Proto je potřeba rodiče poslouchat. Ve svém vlastním zájmu. I když se nám to nelíbí.

Mladý dospělý je fyzicky schopen všeho, co ostatní dospělí. Bohužel, mnohdy podceňuje situaci a přeceňuje sebe sama. Mnohdy doceníme snahu a rady rodičů, až když je pozdě.  A upřímně, na některé věci je skutečně času dost v pozdějších letech. 

Asi málokterá matka by dokázala odložit dceřin tajný deníček. Je to cesta, jak dceru chránit. Pokud ale získá potřebné informace, měla by s nimi naložit lépe. Zkusit s dcerou promluvit, vysvětlit jí své obavy. Zákazy způsobí jen naschvály a rozkol ve vztazích.

S tím se Iva nespokojila, kdo by ano? Koupila si lak a nehty si stejně nalakovala. Je zima, strčit ruce do rukavic není problém. Proč nám to rodiče zakazují? Proč? Stejně to poruší každá druhá holka. Holky se přece mění, ale některé mámy se s tím nedokážou vyrovnat. Pořád vidí vedle sebe jen malou dcerku, ale už to tak  není.

Ona už nepotřebuje mámu na všechno, nepotřebuje, aby jí máma byla věčně za zády a hlídala ji. Během toho, jak holka dospívá, se změní: chce se dívat na televizi pozdě, chce si lakovat nehty, nové oblečení, dotykový mobil.

Já jsem své problémy a zážitky psala do deníku, schovaného pečlivě pod postelí. Psala jsem do něj všechno: svou první pusu, kluky, kteří se mi líbí, jaké jsem si koupila žiletky i úplné nesmysly o všech věcech, které jsem mamce neřekla. Měla jsem svoje soukromí.

Jenže v ten osudný den mamka mi uklízela pokoj. Pod postelí našla můj deník, mé soukromí. Přišla jsem domů a ptala se mě: „Jak to, že si holíš nohy? Jak to, že ses líbala s Danem? Jak to, že ses mě nezeptala? A to s tím Danielem, to si přehnala. Máš domácí vězení, holčičko! Běž do svého pokoje a přemýšlej o sobě!“

„Ty jsi četla můj deník,“ vyčítala jsem jí a šla po schodech do svého pokoje. Probrečela jsem spoustu času. Pak mi udělal radost Dan svou SMS: přijdeš ke mně? Napsala jsem mu, že za 30 minut jsem u něj. Neřekla jsem o tom rodičům. A vytratila jsem se z domu. K Danielovi to je 300 metrů, takže jsem tam byla hodně rychle. Zazvonila jsem na zvonek, otevřel mi Daniel. „Tak jdeš do kina? Na Noc v muzeu 3?“ „Jasně.“

Mamka mi poslala SMS, že kde jsem? A že jestli jsem nezapomněla, že mám domácí vězení. Vypnula jsem mobil a bylo. Vrátila jsem se domů v šest večer. Vylezla jsem do pokoje a slyšela jsem: „Mladá dámo, kam si myslíš, že jdeš? Takže okamžitě pojď do kuchyně.“ Sedla jsem si na židli a ze vzteku jsem si vytáhla mobil. „Dej mi ten mobil a běž nahoru.“

Asi jí to nikdy odpustím. Ale to že řekla rodičům Daniela, že se líbáme a že spolu chodíme, jí neodpustím nikdy. A rodiče nám v ničem nezabrání.

Autorka: (11 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (15)

Příspěvek z 10. srpna 2018 ve 20:27.
číča800 v něm napsala:

Hele ten žluté je sloupec je výchovná hloupost, jako fakt

Příspěvek z 1. dubna 2018 v 11:09.
JaJaMe2 v něm napsala:

Naprosto super článek mám to doma skoro stejně. Nemám ale dotykový mobil a to mi je 11. Musela jsem si tajně založit i email a instagram. Máma mi nedovolí ani skateboard (lvůli bezpečnosti. Ale dá se to přežít. :-| Eliška

Příspěvek z 13. září 2017 ve 14:26.
dennisvet v něm napsala:

Však ale nynější doba je ve více ohledech posunutá a upřímně - na líbání je času dost, akorát se zkazí dětství.