Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Náměsíčná

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
    Když jsem se tenkrát vzbudila, neležela jsem ve své posteli jako jindy, ale stála jsem na střeše domu svých rodičů.

    Měsíc v úplňku, fáze 100%, stáří 15,64 dní. Fotografováno 8. února 2012., © Radkaa

    Když jsem se probudila, myslela jsem si, že ještě spím. Že mám šílený živý sen. Jenže na sen mi byla hrozná zima, byla jsem mokrá a hlavně: stála jsem na střeše. Nikdy předtím jsem tam nebyla.

    Vítr mi čechral vlasy, noční košili jsem měla díky drobnému dešti přilepenou k tělu. Stála jsem bosa na vlhkých taškách a zmocnila se mě panika. Modlila jsem se, aby pode mnou nepraskly tašky nebo aby mi neuklouzla noha. Volat o pomoc mi přišlo jako nesmysl, protože byla tma a nikdo by mě neslyšel.

    Musím se rychle dostat dolů. To jsem si opakovala, když jsem si začínala sedat do dřepu. Pak jsem si pomalu lehala na břicho, chtěla jsem se co nejdříve dostat k okapu. Po něm jsem chtěla sešplhat. Jenomže v jediné vteřině bylo vše jinak a já jela po střeše nohama dolů.

    Už jsem se loučila se životem. Kdybych dopadla na terasu, byl by se mnou ámen. Na poslední chvíli jsem se zachytila okapu. Duchapřítomně jsem se nohama opřela o zeď domu. Vydrápat nahoru se mi nepodařilo. Ruce mi po okapu sklouzávaly. Zavřela jsem oči a říkala si, že teď musím umřít... a pak jsem padala...

    Probrala jsem se těsně vedle terasy. Zkoušela jsem hýbat rukama a nohama, potom jsem si sedla a všimla si krve na svých nohách a rukách. Můj pád totiž zbrzdil keř magnolie. Šla jsem na terasu, ale byla zamčená, jako šílená jsem lomcovala dveřmi tak dlouho, dokud mě neuslyšela mamka.

    Když otevřela, spráskla ruce: "Kačko, co se ti proboha stalo? Panebože, jsi celá promoklá a špinavá."´Vzala mě dovnitř a ošetřila mi rány. U šálku čaje mě vyslechla. Šla jsem spát a ráno mi vše  jen jako sen. Rány a bolest mi ale dokazovaly, že v tu noc jsem zažila ohromné dobrodružství. Už na vždy mi zůstane záhadou, jak jsem se na střechu vlastně dostala. Snad se to už nikdy nestane.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (23)

    Příspěvek z 16. února 2014 v 18:27.
    sikulove v něm napsala:

    oooo

    týjo nevim co bych dělala

    Příspěvek z 14. února 2014 v 19:58.
    Matykule v něm napsala:

    Reakce na a_u:

    Pravda, možné to je. (něco málo vím - ségra jako malá byla náměsíčná taky, sice nelezla na střechu, ale v mírnějším provedení byla náměsíčná taky,a mamka říkala, že jeden pán šel ve spánku- náměsíčnosti do obchodu pro rohlíky, a potom se probudil a... to už si asi domyslíte)

    Příspěvek z 14. února 2014 v 19:53.
    Matykule v něm napsala:

    a ještě...

    Nevím, co bych na tvém místě na střeše dělala. Obdivuju, že se ti podařilo slézt, sice s odřeninama, ale jsi živá.