Často jsem na to zapomínala, ale ona mi to vždy připomněla. A když už jsem si to zapamatovala, neměla jsem čas na počítač jít. Ale jednou se to změnilo.
Do školy k nám přišla nějaká paní a povídala nám o zdravé výživě a tak podobně. Ukazovala nám třeba fotky opravdu hubené paní, která pak nesměla něco jíst a nesměla jíst hodně, protože by jí mohlo být špatně.
Pak nám řekla, že když si vypočítáme výšku, váhu a věk, tak nám vyjde, jestli vážíme tolik, kolik bychom měli. „Ale je to na dlouho, takže to nebudeme dělat.“
Ale já jsem si to tentokrát zapamatovala a doma jsem si okamžitě zapnula počítač. Do vyhledávače jsem to napsala a pak vyplnila výšku, váhu a ten věk. Hlavou mi prolétlo jediné: „Co mi vyjde?“ Když se to načetlo, přečetla jsem si výsledek. Jaké mám BMI. Koukla jsem do tabulek a ukázalo mi to 14, 7. Takže jsem neměla „obezita“, ani „nadváha“, dokonce ani „optimum“. Ano, „podváha“.
Napsala jsem to kamarádce a ona se mě snažila uklidnit, napsala mi, že mi přinese oříšky (to tam napsali jako doporučení). Ale já jsem se neuklidnila. Do dneška mi někdy „překáží“ kosti, je mi nepříjemné, že je mám opravdu vidět. „Kost a kůže“, jak někdo kdysi řekl. Na nějakých stránkách jsem si jednou něco hledala a ukázalo mi to, že za to může i stres. Doma to nemám lehké, táta na nás pořád řve a pak z toho ani nemůžu spát.
Tím chci říct, zkuste si to taky, ale na více stránkách, pokud zkusíte jednu, může být nepravdivá. Cvičte, ať nemáte nadváhu, nebo dokonce obezitu. A jezte ty oříšky, ať nemáte podváhu jako já.
