Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Náš neobyčejný zážitek z Tater

    Když se zkombinuje turistická odhodlanost, lidská neoblomnost a aprílové horské počasí, nemůže z toho vzejít nic než dobrodružství, na které se nezapomíná. A to je přesně případ naší dovolené!

    Tatry, Slovensko, © Miller_Eszter

    Jak to všechno začalo?

    Minulé léto jsme se s bráchou, ségrou a rodiči domluvili, že dědovi a babičce zakoupíme k jejich 50. výročí svatby pobyt na Slovensku v lázních. Ale abychom prý nepřišli o zážitek, rozhodl taťka, že pojedeme s nimi!

    Náš tatínek totiž miluje výlety a celé jejich plánování, takže se do příprav programu dal již 14 dní dopředu. Prarodiče měli na rozvrhu masáže, uhličité koupele, cvičení ve vodě a další velice uvolňující procedury, zatímco za nás bylo rodiči rozhodnuto, že objevíme krásy Tater.

    Čekali jsme tedy týden strastiplného plahočení se po horách, kopcích, všemožných chatách a malebných městečkách. Ale jak se kupodivu ukázalo, nešlo o tak nezvládnutelné pochody, jak se mohlo zdát. Předpověď počasí celý týden ukazovala příjemných 20 °C pod mrakem. Až na pátek, to hlásili bouřky, ale i přes to byl náš zájezd na Skalnaté pleso a do jeho okolí neodkladný.

    Když jsme v pátek ráno vyrazili, obloha zatím zdaleka nevypadala tak černě, jak slibovali ve včerejších zprávách. Dopoledne bylo ještě polojasno, proto maminka hrdě pravila: „Nebýt mojí a tatínkovy odhodlanosti, přišli bychom o tento nádherný zážitek.“ Když viděla, že jsme jen znuděně přikývli, dodala: „No co tu jen tak postáváte, jestli vás nebaví krásy přírody, běžte poslat pohled tetě Jirce.“ A tak jsme radši jen dál pozorovali hory.

    Jenže!

    Odpoledne, zrovna, když jsme měli vyjet lanovkou ke Skalnaté chatě, se začalo smrákat, ale rodiče vše stále viděli pozitivně. Ale přesně jak uváděla meteorologická stanice, přihnal se prudký déšť s mlhou. A ta nám (díkybohu) zabránila v absolvování vyhlídkové trasy, a tak jsme se rozhodli sejít asi pět set metrů dolů po mokré, kamenité, a tedy kluzké cestě.

    Zrovna v tu chvíli se spustila taková průtrž, že před sebe nebylo vidět na deset kroků. S deštníky jsme proti horskému vichru neměli šanci. Celí zmáčení a promrzlí na kost jsme dorazili na chatu. Naštěstí se po cestě, až na moje a bratrovo prochladnutí, nikomu nic nestalo. Otec nás chtěl léčit rumem, ale naše sestra, která je i sestrou zdravotní, nám alkohol odepřela, sehnala deky na zahřátí a čaj se zázvorem.

    Dodnes na tento zážitek vzpomínáme, každý jinak, ale přece všichni rádi. Je jisté, že už vždy dáme na předpověď počasí, tak snad letošní dovolená neskončí stejně!

    Autorka: (17 let)
    » přejít do diskuze

    Diskuze k článku  (4)

    Příspěvek z 23. července 2022 ve 12:58.
    Ninka7 v něm napsala:

    Super příběh :-)

    Příspěvek ze 7. července 2022 v 6:34.
    vikiliky v něm napsala:

    Hory nabízejí mnoho zážitků a ani nemusí pršet. Záleží na každém, co tam chce vidět, zažít, atd. Každému se líbí něco jiného.

    Příspěvek z 5. července 2022 ve 20:23.
    Ändřläk_ v něm napsala:

    To je tak neobyčejný zážitek až se mi zamotala hlava 😯