Alíkovina

Naše bouračka

vydáno

Zdál se to jako normální den, s bráškou jsme jeli k mamce do práce (autobusem a následně trolejbusem), už jsme se pomalu blížili k zastávce, kde jsme měli vystupovat, a najednou se to stalo..

Jeli jsme s bráchou za mamkou do práce, jelikož bydlíme na vesnici, museli jsme jet autobusem a následně přestoupit na trolejbus. Já stála, Radim (bráška - je mu 8) seděl a já mu řekla: Hele, příští zastávku vystupujeme, ok? :)

Znovu jsem si nandala sluchátka do uší a vychutnávala si hudbu. Zrovna mi hrál soundtrack z filmu Počátek (což samo o sobě není veselá hudba) a najednou to bylo, jako kdyby ten trolejbus strašně prudce zabrzdil, a mně doslova začal probíhat život před očima.. Až křečovitě jsem se držela sedadla a měla jsem obrovité štěstí, že jsem se udržela. Nějaká paní s malým dítětem (tak tříletým) na mě spadla a asi další 4 na nás.. vedle mě se neudržel pán, kterého pak odvážela sanitka. Myslela jsem si, že jsme jenom prudce zabrzdili, ale pak jsem se podívala dopředu a tam totálně roztříštěný přední sklo a poštovní dodávka, do které jsme narazili. Najednou začalo to malé dítě křičet a brečet. Já se otočila na bráchu, který říkal, že se jenom trochu bouchl do hlavy. Hned potom přišel řidič, aby nám řekl, co se stalo - ta dodávka nám vjela do cesty (jeli jsme po hlavní) a my do ní narazili. Řidič zavolal záchranku. Já zavolala mámě, že jsme měli bouračku, a přitom jsem se rozbrečela, brečela jsem pak celou cestu.. Asi po deseti minutách, co se to řešilo, nám řidič řekl, aby nezranění vyšli předním východem.. když jsem pak viděla ten trolejbus zepředu, tak jsem zas začala brečet (nevím proč).. Pak jsem z toho byla dost dlouho mimo, např. jsem nereagovala na otázky, vůbec nemluvila (což je u mě nezvyk) a byla bez nálady. Babička mi řekla, ať si zajdu do kina, tak jsem šla a výrazně mi to zvedlo náladu. Tohle byl rozhodně ten nejhorší zážitek v životě!

Kdyby jste si to chtěli ověřit, zadejte do googlu: Střet dodávky s trolejbusem Plzeň. Rozhodně vám to najde.

(Poznámka redakce: Tento článek autorka vložila dne 4. září.)

Autorka: (14 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (7)

Příspěvek z 28. října 2017 v 16:19.
Lacko5 v něm napsal:

Velmi zajímavý článek, to bych jsem nepřál nikomu.

Příspěvek z 9. října 2017 v 9:40.
kacka_vrb v něm napsala:

děkuji$>

Příspěvek z 8. října 2017 v 11:21.
PRALINEČKA v něm napsala:

Sice je to strašné a chápu že jsi brečela, ale někomu se to prostě stát muselo, kdyby se to nestalo tobě, tak by se to stalo potom třeba mamce, nebo babičce, možná by tě to mrzelo ještě víc, ale je dobře že jste se udrželi a jste oba v pořádku:-), já bych určitě brečela taky, ale byla bych ráda, že se mě ani braskovi nic nestalo, a ještě radši bych byla, že to nezažil táta, máma, babička, strejda nebo kdokoliv jiný, ale jak říkám, asi bych reagovala stejně;-) tak vám přeji aby jste se z toho dostali a oba byli i dál v pořádku:-) mimochodem smutný ale hezký a ponaučný článek$>$>$>