Vyjeli jsme v sobotu 11.8., v sedm hodin ráno.
Před sebou jsme měli dlouhou sedmihodinovou jízdu na Slovensko. Ovšem jízda utekla celkem rychle. Já jsem za jízdy usnula. Přijeli jsme do Dúbravy k našemu penzionu rychle bez nehod a komplikací.
Tam nás uvítala milá paní, která na nás už čekala. Penzion byl malý, ale útulný byteček, pro dvě rodiny. Na zahradě měl altánek. Bazének pro malé děti, dvě houpačky propojené s klouzačkou, vedle toho byla trampolína. Vzadu zahrada s jabloněmi a švestkami.
Uvnitř byly místnosti rozdělené pro dvě rodiny. My jsme měli kuchyni, propojenou s obývákem. Vedle byla ložnice, kde spali rodiče. Nahoře, kde potom byla šestičlenná rodina, která přijela v neděli, byly dvě ložnice. A obývák s kuchyní a pak schody dolů, které propojovaly nás a tu druhou rodinu.
Nacházeli jsme se poblíž Vysokých a Nízkých Tater. Bylo krásné se dívat na tak vysoké hory. Já jsem za svůj život nikdy vyšší hory neviděla. Když nastal večer, ulehnula jsem na gauč, který byl sice úzký, ale zato měkký. Můj brácha spal na sedačce, z které se vysunula matrace.
Další den jsme si udělali výlet do Liptova a oběd jsme si dali v restauraci Rotundě. Ve dvě hodiny jsme se vrátili domů. Ve tři přijela ta druhá rodina, s kterou jsme se dobře znali. Do té chvíle mi to místo bez nich připadalo opuštěné, ale nyní jsem se tu už vůbec nenudila. Hráli jsme venku na pozemku hry. A večer jsme se šli projít po okolí.
Následující den, v pondělí, jsme si zajeli na Chopok, na vysokou horu, co měřila přes dva tisíce metrů. Bylo to hodně do kopce, takže jsme se vyvezli lanovkou pro 4 osoby. V druhé rodině byla šestiletá holčička, jmenovala se Kája a trochu se bála, ale jinak se nikdo na lanovce nebál. Pak jsme se svezli takovým vláčkem, co měl koleje chvíli ve vzduchu, chvíli ne. Potom jsme se všichni dohromady svezli lanovkou, která byla celá uzavřená pro patnáct lidí. Takže s námi jelo pár cizích lidí. Nahoře byla pořádná mlha, byla tak silná, že když jsi natáhl ruku, viděl jsi sotva ji, takže bylo těžké uhlídat pět dětí, co se rozeběhnou všemi směry. Ale nakonec se nikdo v mlze neztratil. Zašli jsme do budovy, kde jsme si dali oběd. A počkali jsme, až mlha zeslábne. Okolo 1 hodiny už nebyla tak silná, tak jsme vyšli ven. Bylo zvláštní dívat se pod sebe na městečka tam dole. A na vrcholky nižších hor. Ten den jsme si užili.
V úterý jsme vyrazili do takové zahrady s památnými stromy z různých zemí. Viděli jsme tam asijské stromy, egyptské, africké a tak...
Pak jsme se rozešli, my jsme jeli na oběd do Liptova a oni si jeli prohlídnout takovou starší vesničku.
Ve středu jsme jeli do jeskyně Demänovské jeskyně slobody. (V češtině to znamená svobody). Jeskyně byla velká, bylo v ní leccos k vidění. Už jsem byla v několika jeskyních, ale v takhle velké a krásné jeskyni jsem ještě nebyla...
Ve čtvrtek jsme zavítali do vodní nádrže Liptovská Mara.
V pátek jsme si udělali několikakilomerovou túru po hřebenech hor. Byla to zabíračka. Celkem jsme ušli asi 15 km.
V sobotu jsme se se skvělým pocitem vraceli domů.
Svoje pocity a otázky z článku můžete napsat do diskuze k článku.
