Dovolená měla trvat sedm dní, měli jsme jet do kempu, do kterého jsme chtěli už potřetí, ale nakonec trvala jen pět dní, a to proto, že já jsem si před dovolenou se sestrou hrála venku před domem, hrály jsme si ještě se dvěma dětmi – klukem a holkou, nebudu je jmenovat. Hráli jsme hru a já jsem vylezla na takovou železnou tyč a ta holka se mě snažila stáhnout dolů. Já jsem se neudržela a na tu tyč jsem se napíchla. Takže tatínek se mnou jel do nemocnice.

Na dovolenou jsme nakonec odjeli, akorát já jsem se nemohla koupat. Když jsme dojeli do Rakouska, zjistili jsme, že kemp je plný a museli jsme jet hledat jiný. Nakonec jsme jeden našli. Když jsme postavili stan, tak se maminka vrátila ze záchoda se zprávou, že si utopila mobil. Co se dalo dělat, museli jsme přežít pouze s tatínkovým telefonem.

Zalezli jsme do stanu, že si dáme večeři, a strhla se hrozná bouřka, někde těsně vedle našeho stanu udeřil blesk. Následně bouře skončila a my jsme vylezli ze stanu. Zjistili jsme, že ten blesk musel udeřit do stromu, pod kterým jsme měli stan, protože asi metr a půl od našeho stanu ležela velká větev. Další den ráno jsme se šli podívat, v jakém stavu je jezero na koupání, to bylo tak hnusné, že byste nedonutili ani psa, aby tam vlezl. Tak nějak šla celá dovolená a den před naším odjezdem za námi přijeli naši dva bratranci, sestřenice, teta a strejda.

Nastal den, kdy jsme měli jet domů, a tak jsme jeli, jenže co se nestalo! Jeli jsme asi dvacet minut autem a nějak nám přestal fungovat motor. Tatínek volal odtahovku. Řekli, že nám auto do Olomouce odtáhnou, ale že s tím autem mohou vzít maximálně dvě osoby. Takže anikaa s tatínkem čekala na odtahovku a já, maminka a ještě dva mladší sourozenci jsme počkali, než pro nás dojede strejda z kempu a odveze nás zpátky do něj.

Pak, když jsme si v kempu dali oběd, pro nás přijela jiná teta a odvezla nás domů. Přijeli jsme v sedm hodin a odtahovka přijela až v deset. Nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme společně doma.