Flíčka jsme si adoptovali 6. 7. 2018. Byl sedmiměsíční štěně. Jeho příběh je takový: Panička ho už nechtěla a tak s ním objížděla útulky, jakože ho našla. V libereckém útulku jí řekli, že mají plno, ale že v Českém dubu, odkud paní pochází, mají volný záchytný kotec. Paní se vším souhlasila. Ale když dá štěně do záchytného kotce tam u nich (v Českém Dubu), tak buď podle občanky poznají, že je její, a nebo někdo, kdo ji zná, tak to řekne. Proto odvezla Flíčka k lučanským garážím a tam ho uvázala.

Našel ho Lučanský útulek Dášenka. Dal ho na své FB stránky a tam všichni psali, že má asi dvojče (liberecký útulek ho stihnul vyfotit a dát na svůj FB). A tak začlo vyšetřování. Pak se nějaká paní ozvala na FB libereckého útulku, že zná majitelku, a napsala na ni kontakt. Mamka to zjistila a tak začla zkoumat na sociálních sítích, jestli nějakou nemá. A měla, mamka ji našla na instagramu. Měla tam fotky štěňátka, které vypadalo jako Flíček (cca z té doby, kdy se narodil). Tak to napsala na FB lučanského útulku. Víc už o jeho příběhu nevím.

Teď bydlí u nás společně s mnoha kamarády (pejsek Lojzík, králičice Kikinka, morče Pepíno, osmáci: Flekáček, Šimon, Gustík, Bertík, Lynn a Pepík, osmačky: Bára, Srdíčko, Lucka, Viky, Grace, potkany: Pišta a Žolík a s pakobylkami rohatými: Fredové).