Den před Vánocemi si říkám: Jupí, zitra budou Vánoce! A ono to tak rychle uteče. No, i když... Čekání na večer bývá dlouhé.
Ráno se probudím, jako vždy. Nasnídám se cereálií - nic jiného kromě cereálií, chleba, nebo rohlíku ke snídani nemám. Pak se jdu dívat na televizi, nebo jdu na Alíka. A jdu na oběd. K obědu míváme brambory a rybu. Já jsem vegetariánka, tak mám sýr. A pak se zase dívám na televizi, nebo čekám. Hodiny odbíjí 17. hodinu a přijde teta, strejda a sestřenice. Tak se díváme na televizi a pak se přesuneme nahoru - tam bydlí babička a máme první večeři. To máme většinou bramborovou kaši. Ano, samé brambory.
Pak zazvoní zvoneček a všichni jdou do obývacího pokoje. Pod stromečkem je celkem dost dárků. Je krásná atmosféra. Většinou rozdávám dárky já (to je nevýhoda nejmladších ). Potom si je rozbalíme a chvíli sedíme, povídáme si, hrajeme si s dárky....
A už je čas jít domů. Doma máme druhou večeři, takže šance vidět zlaté prasátko je minimální. Stačila by mi jen jedna večeře. Je zajímavé, že čekání je tak dlouhé a večeře se zdá být nekonečná.
A zase zazvoní zvoneček a už je tu stromeček. A zase dárky a spoustu překvapení. Je to zábava. Ale nejdůležitější je, že jsme všichni spolu a že jsme zdraví a št’astní. No a pak se dívám na pohádky.
A to je můj vánoční den.
Veselé Vánoce a št’astný nový rok všem, hodně štěstí a hlavně zdraví!