Celé to vlastně začalo už před třemi lety. Měli jsme doma kočku. Jmenovala se Micka a byly jí dva roky a půl, když jsme si koupili psa. Zlatého retrívra Effíka. 

Micce až do té doby patřila všechna naše pozornost, takže těžce nesla vetřelce, kterého také všichni měli rádi. Jinými slovy ho prostě neměla ráda. Po půl roce měla Micka čtyři koťata. Nechali jsme si jednu kočičku, kterou jsme pojmenovali Asmína po Effíkově matce. Její tři brášky jsme rozdali. Effík ji nosil po domě. Vypadalo to hrozivě, ale oni se takhle spřátelili. 

Když Asmína trochu povyrostla a začala chodit ven, honila se s Effíkem po celé zahradě. Vždycky když si Asmína potřebovala odpočinout, vlezla za plot. Hráli spolu i mnoho dalších her. Asmína a Effík byli nejlepší přátelé a vlastně pořád jsou, ale Micka a Effík se nikdy nedokázali skamarádit. 

Za rok a půl Asmína měla svoje první a poslední kotě. Byl to kocourek jménem Tify. Při jeho výchově Asmíně pomáhala Míca, takže se Tify s Effíkem nepoznal hned po narození. Stále se ho trochu bojí, ale také si spolu hrají. Když měl Tify čtvrt roku, Míca měla další koťata. Těm je teď rok a jedna kočka je na Effíka dokonce drzá. Jak už jsem psala na začátku tohoto článku, nikdy bych neřekla, že se kočka spřátelí se psem...