Historie ghetta
Ghetto bylo obyčejně čtvrtí, kde bydleli jenom Židé. Za druhé světové války tento název ale nacisté zneužili a v ghettech spíše Židy nedobrovolně věznili.
Terezín založil Josef II. jako vojenskou pevnost a pojmenoval ji po své matce Marii Terezii. Jelikož, jak se později zjistilo, neplnila svoji původní funkci, stala se především věznicí pro politické vězně, a to ještě před začátkem druhé světové války. Byl zde uvězněn například Gavrilo Princip, který se podílel na atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a zde také zemřel. Během druhé světové války se tato pevnost změnila na ghetto, protože už Terezín nesloužil k vojenským účelům. Věznili zde židy a politické vězně v hrozných podmínkách.
V současné době můžete v památníku navštívit dvě části – Malou a Hlavní pevnost.
Malá pevnost
Jako první jsme zamířili do Malé pevnosti. Ta sloužila k věznění politických vězňů, tedy lidí, kteří jen veřejně vystupovali proti nacistům nebo se podíleli např. na atentátu na Reinharda Heydricha, ale bylo toho mnohem víc. Nejprve jsme se šli podívat do přijímacích kanceláří, kde toho moc k vidění nebylo.
Přijímací kancelář v Malé pevnosti
Pak jsme prošli pod bránou s ironickým nápisem: Arbeit macht frei, což v překladu z němčiny znamená „Práce osvobozuje“, kudy lidé vcházeli do věznice, kde museli pracovat v nelidských podmínkách. Za touto bránou bylo malé náměstíčko, ze kterého vedly asi tak čtvery dveře do vězeňských společných cel, kde byli vězněni muži.
Brána s ironickým nápisem
Cely byly všechny skoro stejné, vždycky tady byly třípatrové palandy s čísly, stůl s židlemi a záchod. Pak tu byla také odvšivovací stanice (i přesto panovaly za druhé světové války otřesné hygienické podmínky), kde byly i sprchy. Napravo od ní vedla další, o trochu menší brána, která vedla k samotkám (to byly cely jen pro jednoho člověka) a k dlouhé 500metrové chodbě, která zde byla ještě z dob, kdy tato pevnost sloužila k vojenským účelům. Tato chodba byla celkem nízká a když jsme z ní vyšli, nevěděli jsme, kde to jsme, ale pak jsme se zorientovali a šli jsme se podívat na dokument o historii ghetta. Ten byl celkem nudný, protože jsem už všechno znala, a pak jsme se byli podívat v celách, kde byly vězněny ženy. Od těch mužských se moc nelišily.
Společné vězeňské cely
Pak už nám v Malé pevnosti zbývalo jen malé muzeum, kde byly hlavně cedule se slavnými osobnostmi, které touto pevností prošly, já jsem z nich teda moc lidí neznala. Spíš mě zaujalo vězeňské oblečení, které bylo tak tenké, že by mi v tom byla zima i na jaře, natožpak v zimě.
Hlavní pevnost
Když jsme si prošli celou Malou pevnost, rozhodli jsme se jít do Muzea ghetta, které bylo v Hlavní pevnosti. Zde byly hlavně obrázky, které nakreslily děti, ale i jiní vězni z Terezína. V tomto domě byl domov pro židovské chlapce ve věku 10–15 let. Je zde také obrovská deska se jmény všech dětí, co si Terezínem prošly. Jinak tady byl úplně stejný dokument o historii ghetta jako v Malé pevnosti, jen tady byly zmíněny i transporty, kde jelo třeba tisíc lidí a přežili jenom dva, což bylo hrozně smutné.
Muzeum ghetta
To už bylo i z Muzea ghetta všechno, a tak jsme se šli ještě porozhlédnout po zbytku Hlavní pevnosti, což bylo úplně normální město, a pak už jsme jeli domů.
Zdroj: informační cedule v Památníku Terezín
