Řekla mi: ,,Jako každý víkend jsem se šla projít na louku. Tam vždy chodím, abych si pročistila hlavu. A tehdy to začalo. Stalo se mi něco moc divného, podívala jsem se na oblohu a moc se mi stýskalo. Po mých rodičích a po mé planetě, ano je to tak. Zjistila jsem, že mám ještě jedny rodiče tam někde ve vesmíru. Fikce? Ne, realita.

Dnes už si normálně s mou ,,druhou" mámo povídám a ona mi moc pomáhá, mám tolik otázek a postupně na ně dostávám odpovědi. Já vím, zní to šíleně a mnoha lidem to ani neříkám, ale ty jsi má nejlepší kamarádka, snad mě pochopíš.

Už asi dva roky vím, kdo jsem a proč tu jsem. Moc si na ten den nevzpomínám, ale přece jen si něco pamatuji. Naši lidé jako vždy chtějí dobrovolníky na méně vyspělé planety. Planety, které ještě nepřestaly válčit. Nabídla jsem se.

Moc dobře jsem věděla, co mě čeká. Šli jsme do bílé místnosti, lehli si a naše těla byla připojena. Pak si na nic nepamatuji. Má duše odletěla do mého nynějšího těla a pak mě moje skvělá pozemská máma porodila, dala mi tělo. Ta moje ,,mimozemská" máma mi dala duši.

Jak vypadá moje planeta a život na ní? Naše planeta je velká, je podobná Zemi, ale naše stromy jsou vyspělé a my s nimi telepaticky komunikujeme, žijeme v míru, lásce.

U nás neexistují peníze ani pozemky. Chceš si dát nějaké jídlo? Prostě jdeš, vezmeš si ho a poděkuješ. Chceš si někam zaletět? Vezmeš si loď a jedeš, kam chceš.

A co škola? Ta se nedá srovnávat s tou vaší. Je jiná, učíme se tam třeba ovládat energii, léčit a docházka není povinná. Učíme se sami od sebe. Jezdíme na různé planety, je to tam prostě zábava.

Žádné války ani násilí. Proto jsme tady, nejsem tu jenom já, je nás tu víc. V lidských tělech sem více zapadáme. Přišli jsme v míru. Všechny vyspělé civilizace jsou mírumilovné a ne takové, jak je mnohdy popisují sci-fi filmy. Chceme, abyste to i vy pochopili a vzdali se všech zbraní, kterýma byste mohli ublížit nejen sobě, ale i ostatním.

Ani nevíš, jak se mi stýská po domově. Je těžké tady žít, je tu tolik negativní energie a tolik násilí.

Možná se ptáš, proč jsme nezastavili války, třeba druhou světovou. Ani nevíš jak jsme chtěli, ale toto jsou - jak se říká - tzv. pevné body v čase, tyto události nemůžeme ovlivňovat, mělo by to dopad na celý vesmír. Ani nevíš, jak bylo těžké nic nedělat a jen přihlížet.

Cestování časem? Samozřejmě, to pro nás není nemožné, spíše cestujeme do minulosti. Budoucnost mnohdy radši vidět nechceme.

Stromy na vaší planetě jsou tak tiché, je mi z toho smutno. Berete přírodu a kazíte ovzduší. Nekazte si vaši jedinou planetu.

Já jen doufám, že zvládnu to, co jsem si slíbila." Ano, takhle nějak mi to řekla. Vím, trochu neuvěřitelný příběh. Nechám na vás čemu uvěříte...