Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Navštěvuji mrtvé

    vydáno  •  Volný čas venku · Čtenáři píší Alíkoviny
    Každá sobota má pro mě určité kouzlo. Přestože chodím vždy na dvě stejná místa, nikdy mě nepřestanou udivovat.

    Rozkvetlá louka na Březníku s horou Luzný v pozadí., © Štěpán Rosenkranz

    Dříve jsem si v sobotu buď četla nebo hrála hry na počítači. Letos jsem to změnila. Každou sobotu chodím na hřbitov popovídat si s babičkou mojí kamarádky. Možná se budete divit, proč si s ní nepovídám normálně. Je to proto, že už není mezi živými. Nevymýšlím si, každou sobotu se jí ptám a slyším její odpověď.

    Nejsem moc nábožensky založená, ale když vejdu na hřbitov, tak pološeptem pozdravím jednak babičku kamarádky, ale i všechny ostatní duše mrtvých. Zapálím svíčku, povídám si s ní a když se sama od sebe otevře brána na hřbitov vím, že je na čase odejít.

    Poté moje cesta vede přes louku dolů z kopce. Přejdu potok a vyšlapu prudký kopec nahoru. Pomáhám si při tom ostrým klackem. Dojdu k "mému" stromu. Vlastně nevím čí je, ale chodím k němu a vkládám do něj své myšlenky. Na tom stromě se cítím v bezpečí, i když sedím tři metry nad zemí. Přitisknu se k větvi a čerpám z ní auru stromu. Proto se také pokaždé při odchodu cítím silnější a šťastnější.

    Když je krásné počasí, tak si sundám bundu, sednu si na ni do tureckého sedu, zavřu oči a čerpám auru z celé přírody. Sluním se a nevnímám čas. Pak, když mi začne být zima, se omámeně zvedám. Přejdu po kopci a jdu níž. Občas se mi stane, že naproti na kopci spatřím osobu velice podobnou mně samotné, ale jen výjimečně.

    Tak probíhá moje (ne)normální sobota.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    Příspěvek z 5. května 2014 v 19:03.
    želvičkaA17 v něm napsala:

    Jak to děláš?

    Ahojky,
    vždycky jsem chtěla umět s mrtvými, nebo se zvířaty nebo s někým, se kterým to již není možný. Já vím, nemám dar, ale zkouším to a mluvím k nim. Jednou někdo o Vánocích drknul do Vánočního stromečku a já se lekla. Tak jsem hned hledala místa, kde by se mohlo ještě něco pohnout, ale nenašla. Jinak super článek.... Asi budu dělat to samé....7

    Příspěvek z 28. dubna 2014 v 18:55.
    titiko v něm napsala:

    Reakce na Ketrinka1:

    to že to ty neslyšíš neznamená že to je blbost16

    Příspěvek z 25. dubna 2014 v 17:42.
    Ketrinka1 v něm napsala:

    Reakce na tomd10:

    není to blbost!(můj názor)