Svoboda slova nebo svoboda projevu je jednou z našich základních práv a svobod. I přesto některé věci říkat kvůli zákonům nesmíme. No a pak jsou tu samozřejmě věci, u kterých, čistě z našeho přesvědčení, nechceme, aby se říkaly. Jenomže to už zase může být v rozporu s tím, že máme svobodu slova. Zkrátka je v tom zmatek. Chtěla bych vám tedy přiblížit pár názorů několika lidí z mého okolí. Třeba se v některém z nich najdete, nebo se vám otevře úplně nový pohled na věc.

Muškát (1. ročník gymnázia)

Svoboda slova by se neměla vztahovat na výzvy k násilí, na ideologie, které svobodu slova zakazují, na rasismus a taky na urážky ve veřejném prostoru a na dezinformace. O tom, jestli nějaký výrok splňuje parametry jedné z těch věcí, by měl rozhodnout soud.

Maliník a Kopřiva (1. ročník gymnázia)

Svoboda slova za nás končí tam, kde začíná slovní či psychické napadaní druhého člověka. Ať už se jedná o názor kohokoliv z nás, neměl by omezovat či urážet člověka nám rovného.

Koriandr (6. třída základní školy)

Za mě by se neměla říkat sprostá slova na veřejnosti. Ale! Přijde mi, že se za to v dnešní době až moc trestá.

Máta (1. ročník gymnázia)

Myslím, že svoboda slova je důležitá. Tahle svoboda by ale měla mít nějaká pravidla, neříkám, že člověk musí být nějak super korektní, ale měl by mít alespoň nějaký respekt a úctu k ostatním.

Neměly by být tolerovány urážky ke komukoli, hlavně ne na zranitelné skupiny lidí (např. Romové, Queer lidé, handicapovaní, lidi jiné barvy pleti než je většina v daném státě atd.)

Když se podíváme do veřejného prostoru, tak zde probíhají dost vyostřené debaty, lidé se navzájem urážejí, křičí na sebe a ukazují na tu druhou stranu, že oni jsou ti špatní, co za všechno můžou. Podle by mě by bylo dobré, kdyby se lidé navzájem v klidu vyslechli, i když spolu nesouhlasí nebo mají jiný názor. A pak spolu můžou diskutovat, proč si to myslí (z vlastní zkušenosti vím, že to může být dokonce i zábava ).

Pokud už se člověk rozhodne něco veřejně tvrdit, měl by k tomu podle mého mít nějaké důvody a hlavně zdroje, aby to nebylo jen „já si to myslím, je to pravda a všichni, co mi do toho budete kecat, patříte pryč ze zeměkoule “ – tohle je samozřejmě přehnaná ukázka.

Každý by měl být schopný si to obhájit, ale zároveň i uznat chybu.

Vavřín (1. ročník gymnázia)

Svoboda slova je právo svobodného občana vyjádřit svůj názor bez cenzury a překážek. Je součástí ústavy České republiky. Vztahuje se nejen na mluvený projev či názor, ale i na výtvarné umění a tisk. V případě, že se vyskytuje nezbytnost pro omezení svobody slova z důvodu ochrany bezpečnosti, mravnosti či práv ostatních, zákon tak může učinit. Měla by být a také jsou dodržována i různá omezení a povinnosti, co se týče zákazu podněcování násilí.

Bonus: Situace ve Velké Británii podle Vavřína (upraveno)

Rozhodně nejsem novinář a nebyl jsem tam osobně, ale ze zdrojů mně dostupných, například zpravodajských dokumentů, jsem zjistil následující.

Ve Velké Británii je teď v kritickém stavu nelegální migrace a hodně se tam zvýšila kriminalita. Spousta Britů je nespokojená a začala se proti migraci ohrazovat jak slovně, tak i přes internet, což může vést i k jejich zatčení. Přitom mi mnohé z nich nepřipadají nenávistné nebo diskriminační, ale pouze jako objektivní hodnocení situace. Podle mě tam svoboda slova není dodržována.

Pak tu mám jednu trochu delší, zato hodně propracovanou odpověď od člověka, který se svobodě slova věnoval.

Tymián (1. ročník gymnázia)

Rád bych sepsal svůj postoj k tématu svobody slova. Konkrétně mám v plánu rozebrat, co to samotná svoboda slova znamená, zda, případně jak, se liší od svobody v našem státě, do jaké míry je v pořádku pouhá podpora totalitních režimů a zda by nějaká hranice podpory těchto negativně vnímaných témat měla existovat.

Jako první si vysvětleme samotný koncept svobody slova. Při pravé svobodě slova nemohou být skupiny (ani jednotlivci) jakkoliv státem znevýhodňovány, či dokonce trestány za jakýkoliv projev názoru, zahrnující kritiku k vládnoucí straně, politickému systému či kritiku minorit. Stejně tak nelze znevýhodňovat za podporu protivníků státu, ani násilně smýšlející skupiny. A to bez ohledu na naše schvalování dané akce.

Podle této definice se nejen nenacházíme ve svobodě slova, ba dokonce žijeme ve světě se značnou cenzurou. Je proti zákonu podporovat ideologie, jako je nacismus, hlásat „nenávistné výroky“ nebo podporovat některé kontroverzní politické či náboženské figury.

Většina populace je ochotna nahradit pravou svobodu slova za tuto napodobeninu, jakou známe dnes, je ale toto rozhodnutí správné? Buďto je pro nás čirá svoboda slova zbytečná a vystačíme si s podobnou, nebo totožnou variantou, jakou známe dnes, nebo jde o nepostradatelný koncept svobody a nástroj dovolující nám bránit se vůči násilí diskuzí, pomocí volného rozboru argumentů „nežádoucích ideologií“ či „násilných názorů“, vedoucího k jejich demontáži a vyvrácení.

Obecně zastávám spíše druhý názor, poněvadž se mi jeví jako efektivnější způsob ve vyhlazování násilí ve společnosti. Pokud jakýkoliv názor zakážeme, povede to pouze ke stigmatizaci tématu a jeho podpory v tajnosti, ne k jeho vyvrácení a vyřešení problému. Domnívám se, že pokud budeme schopni otevřeně debatovat s lidmi zastávajícími tyto názory, budeme moci nejen nalézat chyby v jejich světonázoru a přesvědčovat je o opaku, ale možná i vidět nedokonalosti v aktuálním chodu státu a společnosti.

Tak, a to je všechno. Moc děkuji těmto lidem za odpovědi. Vážím si toho. A pokud se chcete k tématu svobody slova vyjádřit i vy, můžete napsat pod článek.