Alíkovina

(Ne)šťastný život dívky, která si prošla Osvětimí

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Napíši vám příběh o jedné dívce, která se jmenuje Gabriela a povím vám o jejím zajímavém životě. Jak přežila koncentrační tábor Osvětim.

Vchod do tábora Osvětim-Birkenau., © archiv

Gabriela se narodila 12. 1. 1930. Narodila se do bohaté židovské rodiny. Měla sedm sourozenců, sedm bratrů. Gabrielin otec měl malý obchod v malém městě. Gabrielu neměl rád, ale své syny miloval. 

Gabriela od mala milovala čtení. Četla vše od životopisů až po sci-fi nebo fantasy knížky. Byla moc šikovné a pozorné dítě. Když začala chodit do školy v roce 1936, už od začátku bylo zřejmé, že Gabriela je šikovná a že by mohla jít studovat až na vysokou školu. Ve škole však oblíbená nebyla. Ostatní ji záviděli, že je tak chytrá.

1. 9. 1939 začala 2. světová válka. Gabriela spolu s celou rodinou věděla, že je v nebezpečí. Hrozilo, že celou rodinu dřív nebo později zavřou do koncentračního tábora. To se stalo 26. 6.1942. Celá rodina skončila v Osvětimy. Její rodiče a prarodiče brzy skončili v plynové komoře. Později nacisté zabili i její bratry. Gabriela zůstala živá sama.

Nacisté věděli, že válku prohrávají. Potřebovali, aby Osvětim slehla se zemí. Gabriela si našla kamarádku Martu. Byly společně zavřené ve stejném vagónu při vyklízení tábora. Marta seděla na místě, kde byla větší zima. Gabriela nabídla Martě, aby si s ní vyměnila místo. Marta kývla, ale nevěděla, že tím si zpečetila osud. Když přišli nacisté, vzali a zabili všechny ty, co seděli na lepších místech. Zabili i Martu.

Ostatní, včetně Gabriely, donutili pochodovat k moři, aby je tam nalodili na lodě a nechali zemřít. Gabriele se ale zázračným způsobem podařilo utéct. Byla uprostřed Polska, byla sama, neměla peníze ani jídlo. Neměla nikoho, kdo by jí pomohl. Psalo se 1. 3. 1945.

Další tři roky se toulala po Evropě. Jedla a bydlela, kde se dalo a co se dalo. Byla na všechno úplně sama, ale pak se vzchopila a 25. 9. 1948 se vydala zpět do České republiky. Za ty tři roky se naučila německy, slovensky, rusky a trochu anglicky. 

Přihlásila se na střední a pak vysokou školu a v roce 1959 se z ní stala inženýrka. Našla si manžela a měla s ním čtyři děti. Ty vychovala a v roce 1987 se z ní stala babička.

Píše se rok 2014, paní Gabriele je 84 let. Má čtyři děti, šestnáct vnoučat, tři pravnoučata.  Je šťastná, že má velkou milující rodinu. 

Dívka jménem Gabriela, je ve skutečnosti moc dobrá kamarádka mé babičky. Vždycky, když přijedu za babičkou na prázdniny, chodíme k ní na návštěvu.

Autorka: (12 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 28. června 2018 v 7:25.
číča800 v něm napsala:

moc hezký článek!

Příspěvek z 5. února 2014 v 8:56.
Amiye v něm napsala:

. .