Povím vám můj příběh... který je docela smutný, ale i zajímavý.

Jak to vlastně začalo?

Úplně jednoduše. Byla jsem na internetu. Internet je víc než nebezpečný a i já si to už uvědomila. Bylo mi 12 let a poznala jsem člověka, do kterého jsem se zamilovala. Hodně dlouho jsem měla tzv. „růžové brejle“ a viděla svět růžově. Všechno pro mě bylo dokonalé. To jsem ale netušila, že za pár měsíců to bude přesně naopak.

Moje zjištění

Měla jsem se fajn, s tím člověkem si psala pomalu 24/7, probdila spoustu nocí a pak přišel šok. Objevila se další holka v jeho životě. Nejdříve jsem na ni žárlila, ale pak se z nás staly dost dobré kamarádky. Brala jsem ji jako nejlepší kamarádku, znamenala pro mě fakt hodně. A částečně díky ní jsem si uvědomila, že jsem v háji.

Byla jsem tak moc zamilovaná, že jsem všechno ignorovala. S mamkou jsme se často hádaly, moje psychika se strašně moc zhoršila a já začala vidět svět černě. A uvědomila jsem si, že za to může částečně ten člověk. Ale jak mě mohl přes internet tak zničit? To byla pro mě otázka. Ale pak mi to došlo.

Stala jsem se závislou nejen na mobilu/internetu, ale i na tom člověku. Dělala jsem vše pro to, abych se mu líbila. I to, na co moje tělo nebylo připravené, a prostě mě to ničilo. Spadla jsem do anorexie, která naštěstí nezašla moc daleko. Spadla jsem do každodenní deprese. Začaly mně doprovázet i ataky. Bylo to se mnou docela zlé.

Málem jsem umřela

Ano, byla jsem tak v háji, že jsem se pokusila o sebevraždu. A ne jednou. Ale osud se smiloval a dal mi další šanci. Za to jsem strašně vděčná!!!

Jak to šlo dál?

Průběh byl dost drsný. Nechci vás děsit, ale tohle je realita. Začala jsem si všímat, že to se mnou je špatný, a po čase jsem se z toho chtěla dostat. Přemýšlela jsem, co pro to udělat. Došlo mi, že je potřeba přestat být tak závislá na tom člověku. To byl pro mě hodně tvrdý oříšek. Snažila jsem se to udělat dlouho, ale nešlo to.

Pak jsem to ale zvládla. Přerušila jsem s ním kontakt a dost se mi ulevilo. A najednou jsem objevila světlo na konci tunelu. Teď už jen si zlepšit psychiku, sebevědomí a zbavit se anorexie. Zní to lehce? Ne. Bylo to lehké? Nebylo.

Domácí léčení

Celou dobu moji rodiče o ničem nevěděli. Všimli si změny nálady, ale netušili důvod. Mysleli si, že jsem se rozešla s klukem nebo něco takového. Ale že to bylo tak vážné, to nevěděli. Nevšimli si, že jsem přestala jíst, jelikož jsme se doma viděli většinou jen večer. Rozhodla jsme se jim to neříkat. Chyba! Právě rodiče jsou lidi, kteří by to měli vědět a kteří by mi pomohli!

Za pomoci mých přátel, kterým jsem strašně vděčná, jsem to ale zvládla. Začala jsem jíst. Šlo to pomalu, ale jistě. Po čase se i ta psychika lepšila. Byla jsem šťastná, že se mi to povedlo. Ano, „léčím“ se do teď, ale vidím, jak moc jsem se změnila. K lepšímu.

Jsem strašně vděčná všem, kteří mi pomohli. Patří vám jedno velké díky! Taky jsem strašně vděčná, že jsem dostala druhou šanci. Život už pro mně není zátěž, ale radost. Nyní si života vážím. A rozhodně jsem se ponaučila! A proto taky píšu tento článek. Chci se podělit o osobní zkušenost a zároveň varovat.

Toto je důležité!!!

Ať se vám stane cokoliv z toho, co se stalo mně. Nebojte se to říct rodičům a začít to řešit. Rodiče budou rádi, že jste jim to řekli, a budou vám chtít pomoct. A pokud nevěříte rodičům, zkuste například Linku bezpečí (tel. č. 116 111). Jsou tam lidi, kteří vám pomohou! Můžete jim zavolat nebo napsat, záleží jen na vás. Ale rozhodně to řešte! Může to zajít tak daleko, že nebudete vědět, kudy kam...

Toto je asi tak vše. Pokud budete chtít vědět víc, můžete kdykoliv napsat – jsem tu pro vás!