Alíkoviny

Nedokonalí géniové: Kdo pomáhal Einsteinovi s domácími úkoly

vydáno  v 16:59
Patřil mezi největší mozky v dějinách vědy, přesto za něj složité matematické výpočty řešila jeho manželka, Mileva Einsteinová.
Einsteinovo jméno se stalo synonymem génia.

Byla to zvláštní holčička. Odmalička ji fascinoval svět číslic. Zatímco si její vrstevnice hrály s panenkami, její největší zálibou bylo počítání matematických příkladů. Snadno se učila cizí jazyky, vynikala v hudbě. Narodila se sice s vykloubenou kyčlí a celý život kulhala, ale přesto milovala tanec. Její otec, zámožný soudní úředník, Milevu velmi podporoval a ze všech sil se jí snažil zajistit to nejlepší vzdělání. Maturitní zkoušku složila v roce 1896 na lékařské škole v Bernu, protože původně byla jejím snem medicína. Někomu se mohl její zápal pro studium zdát směšný ba až nevhodný: nezapomeňte, že v 19. století mívaly dívky jediný životní cíl a to dobře se provdat. Mileva ale dobře věděla, že se svým ne příliš atraktivním vzhledem a s tělesným postižením bude ženicha hledat jen velmi těžce. Chtěla se tedy naučit starat se sama o sebe.

Spolužák Albert

Rozhodnutí studovat medicínu Milevě vydrželo jen krátce. Na podzim roku 1896 se nechala zapsat na curyšskou Polytechniku, aby se mohla věnovat svým dvěma velkým láskám – matematice a fyzice. Stala se tak pátou ženou v dějinách školy, která byla ke studiu přijata a jedinou studentkou v ročníku. A vedla si velice dobře. Dokonce tak dobře, že se na ni jednou při cvičeních ve Fyzikálním institutu obrátil její spolužák, kterému stále nevycházel jeden příklad. Oním spolužákem byl Albert Einstein.

Mileva Einsteinová a Albert Einstein

Mileva Einsteinová a Albert Einstein

Ti dva se brzy spřátelili. Chodili spolu na výlety, jako velcí milovníci hudby nevynechali jediný koncert a rezervovaná Mileva tála jako rampouch na jarním sluníčku. Alberta považovala za dobrého kamaráda a kolegu a při společné práci se mu snažila ze všech sil pomáhat. Einstein za to Milevu velmi obdivoval. Sám si byl dobře vědom svých chyb a občas značně rozevlátého přístupu k práci...

Záhadně ztracené dítě

Mileva nakonec pochopila, že se do Einsteina beznadějně zamilovala. Trávili spolu každou chvíli, takže se jejich vztah se stal veřejným tajemstvím. V roce 1901 Mileva zjistila, že je v jiném stavu. Stále neměla dokončenou školu a její milovaný Albert nemohl najít práci (částečně proto, že se mu žádné z nabízených zaměstnání nezamlouvalo) a rodiče odmítli dát souhlas ke svatbě. Podle některých zpráv se Milavě narodila holčička Lízinka. Bohužel po ní nezůstala ani jediná fotografie, ani jeden záznam v matrice. Jako kdyby Einsteinova dcera nikdy neexistovala. Její rodiče a prarodiče se o ní už nikdy ani slovem nezmínili. Je možné, že Mileva s Albertem nakonec podlehli nátlaku svých rodin a dali dítě k adopci. Smutnější varianta je, že malá Lízinka zemřela krátce po narození na záškrt.

Konečně svatba

V létě 1902 získal Albert Einstein stálé místo na patentovém úřadu v Bernu. Kromě slušného platu mu toto zaměstnání nabízelo jistotu a ještě mu zbývalo dost času na vlastní výzkumy. A konečně se mohl oženit s Milevou. Mladí manželé se okamžitě pustili do práce. Výsledky publikovali v renomovaných časopisech, ale jako autor byl pod nimi podepsán vždy jen Einstein. Milevě to však nevadilo. Společná práce s manželem ji velmi naplňovala a těšila. Podle některých názorů za něj řešila všechny matematické výpočty, včetně těch, které se týkaly teorie relativity. K dokonalému štěstí přispělo i narození syna Hanse Alberta (1904) a konečně i rok 1905, kdy bylo v renomovaném vědeckém časopise uveřejněno pět Einsteinových článků, které daly základ vzniku speciální teorie relativity.

Einsteinovi v Praze

Mileva Einsteinová se syny

Mileva Einsteinová se syny

Po narození druhého syna Eduarda se Milevin podíl na práci pro manžela zmenšil. Einstein byl v té době mimořádným profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Curychu a na výpomoc si bral talentované studenty. Přesto nebyl se svým postem úplně spokojený, a proto kývl na nabídku z pražské německé univerzity. Milevě se do Prahy nechtělo a pobyt v Čechách vnímala jako těžkou noční můru.

Einsteinovi bydleli v Lesnické ulici na Smíchově. Měli k dispozici velký byt v novém secesním domě, který byl prý ovšem úplně zamořen blechami. Z kohoutku tekla místo pitné vody podivná zahnědlá tekutina a celá rodina tedy žila v neustálém strachu z tyfu. Ani samotný Einstein nebyl příliš nadšený ze svého působiště v Ústavu teoretické fyziky ve Viničné ulici. Výhled měl do zahrady pražského blázince a o postavách bloumajících pod oknem prohlásil, že se mu sice v mnohém podobají, ale že „tamty blázny kvantová teorie vůbec nezajímá.“

Pohádka je u konce

Po roce se Einsteinovi vrátili do Curychu. Manželství se však začínalo pomalu rozpadat. Einstein už nechtěl, aby mu Mileva pomáhala, začal si hledat spolupracovníky mezi svými kolegy. Nakonec odjel vyučovat na univerzitu do Německa, zatímco rodina zůstala ve Švýcarsku. Krátce na to vypukla 1. světová válka a rodina zůstala nadobro rozdělena. Mileva tušila, že nebude moci zůstat závislá na penězích od Einsteina a začala se starat o obživu sama.

Dávala soukromé hodiny matematiky a klavíru, brala studenty na byt a čekala, zda se Einstein vrátí. Když se k ní dostala zpráva, že se její manžel nastěhoval ke své sestřenici Else a že jeho rodina je z tohoto kroku nadšená, přistoupila na rozvod.

Fotogalerie

Einstein se i poté s Milevou nadále vídal. Navštěvoval své dva syny a Milevě vozil rukopisy, aby je prohlédla a přidala k nim své poznámky. Mileva byla jistě potěšená, že může s Einsteinem opět spolupracovat, nicméně před svými přáteli se o tom ani slovem nezmínila. Stejně tak nemluvila o svých starostech, třeba o vážné psychické nemoci mladšího syna.

Synovo léčení bylo velmi drahé a Einstein posílal peníze jen velmi sporadicky. Mileva proto začala učit fyziku na lyceu, ale peníze ji ani tak nestačily. Proto neodmítla, když jí Einstein přenechal finanční obnos 180 tisíc švýcarských franků za Nobelovu cenu. Celý zbytek života strávila Mileva péčí o nemocného syna. Zemřela 4. srpna 1948.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 15. července 2013 ve 21:40.
Vikront v něm napsal:

nehodíš sem nějakou? Nechcou se mi hledat :D

Příspěvek z 27. června 2013 v 18:19.
2piskoty v něm napsala:

Článek

Článek je zajímavý, ale proč je tam tolik gramatických chyb?

Příspěvek z 26. června 2013 v 19:27.
Elinka005 v něm napsala:

............................................................

to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????
to by všechny zajímalo ????